Den IZS na Výstavišti

Visitors I

Co všechno se může stát

Jeden z příběhů 20. století: "O své děti, po tom, co jeho žena v roce 1949 zemřela, se nestaral. Z Marianny se stal místní dětský žebrák, často spící na ulici pod širákem. Pochopila, že je nenáviděné sudetoněmecké dítě, 'harant fašistů' a za komunismu to nebude mít lehké." A to je jen kousek.

Více na stránkách Českého rozhlasu.

O (ne)filtrovanych znalostech

Okomentoval jsem jako obvykle prijemne provokativni myslenky Petra Koubskeho.

Vyroba chytrych deti

Vlastne je to proste:

1. Za prvé, vzdělávací systém se stane úspěšným, jen pokud si ti, kdo jej vytvářejí, uvědomí, že školy budou tak dobré, jak kvalitní jsou jejich učitelé.
2. Za druhé, všechny země, jejichž žáci byli v hodnocení PISA úspěšní, kladou důraz na disciplinovanost, která je spolehlivějším zdrojem úspěchu než inteligence. Talent v nich proto nehraje velkou roli. Na jeho takzvaný nedostatek se totiž často vymlouvají ti, jež odradí první neúspěch.
3. Za třetí, vzdělávací velmoci systematicky kultivují schopnost snášet neúspěch, což je jejich dalším výrazným rysem. Filozofii nejlepších vzdělávacích systémů proto vystihuje Churchillův výrok: Úspěch spočívá ve schopnosti jít od neúspěchu k neúspěchu, aniž bychom ztratili nadšení.

Vice na Ceske pozici.

...ze jak me vostrihate, na celej zivot ja seru vam...

Proc podporuju

Ptali se me z Pameti naroda, proc je podporuju (posilam jim mesicne vice stokorun): "Mám pocit, že tak přispívám k pěstování určitého pozitivního podhoubí v naší zemi. Ne něco, co se zítra objeví na titulních stránkách novin, ale něco, co se ukládá do myslí těch, jež oslovujete, a co snad někdy vydá plod." Tak snad jo.

A ještě jsem napsal něco málo k jejich úsilí o získání Werichovy vily: "POST BELLUM dle mého názoru dělá neobyčejně užitečnou věc. Prostřednictvím příběhů lidí, do nichž se můžeme vcítit spíše než do popisů politicko-ekonomických dějin, nám dává možnost vcítit se a snad i nahlédnout do života v totalitních režimech. Bohužel nikdy nebudeme mít jistotu, že ve společnosti nezvítězí síly, jejichž cílem je nastolení právě takového společenského uspořádání. Každý jediný člověk, který získá náhled na podstatu totalitních režimů, může představovat onu poslední hráz, která nás ubrání před návratem starých hrůz nebo příchodem hrůz nových."

Zanik evropske civilizace

Mam nejake tuseni, ktere se v hlave honi dlouho, ale nejak nestrukturovane, nejasne. A pak ho nekdo vyjadri konkretne, tak, ze bych nemenil ani slovo. I kdyz bych mohl zarlit, mam dobry pocit, ze s tim presvedcenim nejsem sam.

Ted se mi to stalo pri cteni rozhovoru s Vlastimilem Vondruskou v Tydnu (4/2013, s.50) - titulek rozhovoru je priznacny "Evropska civilizace zanikne": "Jsme za poslednich tisic let jednoznacne nejvykoristovanejsi generaci. A duvod je jediny - jsme lini starat se sami o sebe. Mit odpovednost. Proto si platime spoustu uradu, ktere by za nas mely resit nase problemy. V tech uradech jsou vetsinou lide neschopni stejne, jako jsme my sami. A protoze nic nevyresi, vytvareji se dalsi urady. Kazda vlada prijde s tim, ze se bude snizovat administrativa, ale dopadne to jako v serialu Jiste, pane ministre. Takze nase dane spolkne byrokracie, prebujele socialni vydaje, prerozdelovani a korupce."

Ta zvyraznena veta, to je presne ono - jasne, jednoduche a, bohuzel, zoufale pravdive.

A protoze exempla trahunt, tak jeste citace odstavce nize: "(...) Nedavno jsem si u nas na severu prohlizel autobusovou zastavku. Byla na ni cedulka: 'Zrizeno v ramci projektu Cekani je zabava'. Na vesnici, ktera ma sto lidi a kde projedou dva autobusy za den, stoji luxusni chromovana a proskledna bouda. Proboha, proc? Ty penize se ovsem nemuzou pouzit na rozbitou silnici, ktera k ni vede, to podle rozpoctovych pravidel nejde." Je k tomu potreba dodavat neco dalsiho?

O raciu lekarskych pijavic a jine pribehy

Tri citaty z tisku z posledni doby. Souvislosti si laskavy ctenar jiste nalezne sam.

Daniel Munich: "(...) Kdejaky neovereny napad se u nas hned prepisuje do zakona. Zkuste domyslet, jak by to dopadlo, kdyby se takto bez overovani do distribuce zavadely treba nove leky."
Oldrich Botlik: "Priklad s leky je pekny. (...) Kdyby napriklad medicina pracovala s tolika predsudky jako pedagogika, vetsina nemoci by se dodnes lecila poustenim zilou nebo prikladanim pijavic."
(LN 16.6.2012, Orientace, s. 27, O testovacim teroru a finske skole - diskuse o statnich maturitach)

"(...) Snazili jsme se pritom vyhnout uskali zjednoduseneho prumerovani, ale najit opravdu modelovou rodinu, jakych je nejvic."
"Jak vypada?"
"Ctyrclenna rodina Novakovych z Kladna, nejvic Cechu totiz zije ve Stredoceskem kraji v obci nad deset tisic obyvatel. Nejpocetnejsi muzi jsou ctyricetileti Petrove Novaci, kteri se vyucili bez
maturity a jsou zamestnani jako zednici, instalateri nebo elektrikari. Za zenu maji nejcasteji Janu, ktera je prumerne o 2,5 roku mladsi, pracuje v nizsi administrative, jako pomocna kucharka nebo prodavacka. (...) Nadvahu ma 55 procent Cechu, maji ji proto i Novakovi. Stejne jako bryle. Na konferencnim stolku lezi Blesk a televnizni program otevreny na strane patricneho dne. Jana sleduje televizi tri hodiny a 15 minut denne, Petr o pul hodiny mene a deti jednu hodinu a 47 minut. Divaji se nejradeji na Televizni noviny a Ordinaci v ruzove zahrade na Nove. Ctou casteji casopisy nez knihy, par knih, ktere nevystaci na samostatnou knihovnu, je ulozeno ve skrinkach vedle uctu a zarucnich listu."
(Respekt 25, 18.-24.6.2012, s. 80, Tady zije vetsina Cechu - rozhovor s Marketou Novakovou z agentury Kaspen/Jung von Matt o vyzkumu prumernych Cechu)

Jan Svetlik: "To nam myslim v Cesku chybi, takove to koncepcni uvazovani. (...) Veci nemusi stat tolik penez, nemusime vsude nalit miliardy kubiku betonu, casto se to da resit rozumneji, s vetci invenci a pritom levneji. (...) Predrazene komplikovane veci umi postavit kazdy, ale taky na tom umre. Pokud o penezich, ktere investujete, premyslite, pak uspejete."
(Forbes cerven 2012, s. 38, Ironman - rozhovor s Janem Svetlikem)

...ve kterem sedm stinu taji dech...

So simple

Akce Pameti naroda

Mozna jste uz slyseli o vystave na Karlove namesti, ktera pripomina kulisy koncentracniho tabora a slouzi jako pripomenuti antetu na R. Heydricha a pribehu s nim souvisejicich. Vystava je poradana sdruzenim Post Bellum, jehoz jsem podporovatelem. Zde je prehled akci na pristi tyden, ktere jiste stoji za navstevu:

• po 11. června 18.00 - gen. Tomáš Sedláček - beseda s válečným veteránem, který absolvoval výsadkářské kurzy ve Velké Británii
• út 12. června 18.00 - Vojtěch Kyncl - beseda s odborníkem z Památníku Lidice na téma právní a diplomatické dozvuky druhého stanného práva uprostřed Evropy
• st 13. června 18.00 - Jan Sedmidubský (Český rozhlas) - beseda s odborníkem na filmovou vědu a rozhlasové archivy o dobovém rozhlasovém vysílání s ukázkami z archivu Českého rozhlasu
• po 18. června 16.00 - Taxmeni - benefiční koncert country skupiny, jehož výtěžek bude věnován na obnovu rodinného domku Jana Kubiše
• po 18. června 17.30 - zádušní mše - sbor La Grande Bande (kostel sv. Ignáce, Karlovo nám.)

Je uzasne, co jsou lide schopni zorganizovat.

Zijeme v dobe horici pevnosti?

Text, ktery stoji za sdileni, a hudba, ktera se k nemu hodi.
Je to zejmena dobre zvladnuta forma, obsah je samozrejme zkratkovity, ale na druhou stranu nemusi se hned zacinat zevrubnou analyzou pocinajici resersi svetove literatury na tema spolecenskeho klimatu.

Tedy aspon ukazku, vice na puvodni strance. Thanks to dddz.
"...zdravé stromy v parcích uprostřed měst a místo nich sázejí nové. Kdy se staví stále nové prázdné byty a kanceláře na předměstích a centra zůstávají prázdná. Kdy se stavební pozemky prodávají developerům v ceně trvalého travního porostu. Kdy se dálnice vedou chráněným územím, protože jinudy by to bylo levnější a rychlejší. Kdy prezident je ochoten se přivazovat řetězy kvůli nové knihovně, zatímco pár metrů vedle vyrůstá bez povšimnutí kohokoliv dvacetkrát dražší investiční a dopravní tunel. Kdy se dobrovolníci musí přivazovat ke stromům v národním parku, aby zabránili jejich pokácení, ke kterému vedení parku ještě nezískalo povolení. V době, kdy kustodi fotbalové reprezentace kradou bagry. V době, kdy se bezdomovcům staví stany až po skončení zimy. V době, kdy penzijní reformu prosazují penzijní fondy. Kdy kouření v restauracích nejde zakázat, protože by to ohrozilo lidskou svobodu. V době, kdy muži dvakrát neúspěšně absolvují sebevraždu skokem z okna, aby mezi tím zabili svou ženu. V době, kdy je Michal David k nezastavení a hypermarkety podobně prošlé zboží nabízejí zákazníkům ve výhodných akcích a s novým datem spotřeby. Kdy je levnější celodenní výlet do Německa i se štrůdlem a bratwurstama než shopping víkend v českém Palladiu. Kdy místo limetky stačí citron a místo citronu sójová omáčka a taťka mlaská nad óbrmňamkou. Kdy na veřejnoprávní televizi hlavní komentář na téma rodina pronáší ..."

Nad implikacemi se nezamyslim. Misto toho si poustim atmosferickou hudbu Agallochu.
Poslechnete si to cele, libi se mi obzvlaste pasaz od 1:20.

Na okraj dne

Dnes se seslo par drobnosti, bez ladu a skladu.
Na FB jsem napsal nasledujici: "Vcerejsi navsteva v kavarne Adria skoncila mensi partnerskou "diskusi" - Tereza se, samozrejme ne poprve, divila tomu, ze me obsluha dokaze tak vytocit (cti: do bela!!!). Pro predstavu: v nedelni odpoledne tam bylo tak 5,5 hostu i obsluhy (na prezamestnanost jsem upozornil jiz na miste). Ovsem "nase" servirka musela mit u baru kamaradku, se kterou tam resilo kdovico a celkove byly dobreho rozmaru.... Jeji neschopnost venovat nam pozornost me dovedla k odhodlani odejit bez placeni. Nastesti / bohuzel si nas vsiml cisnik a zkasiroval nas. Bez dyzka. Jeste ted se mi vari krev.

No, aby to nebylo tak negativni, tak vzpomenu dnes naprosto uzasne navstevy skotskeho ochodu, kde jsem byl konfrontovan s naprosto fantastickymi znalostmi ohledne whisky. A taky mi tam byla doporucena kapela Curlings, ktera me dostala. Koupil jsem dve baleni skotskych keksu. Pristi koupe tamtez je ucebnice hrani na dudy.
Libi se mi na tom ten hlavni dudacky riff, ci jak to nazvat. Pri dni D prinejmensim jedna jednotka, jak jsem kdesi cetl, utocila v prvni vlne za zvuku skotskych dud. Predstavuju si, ze to znelo treba nejak tak. Mraz po zadech. Neptejte se me proc.

Kardinal Vlk na to reaguje po svem: "Z pošty: 'Má Bůh raději mokasíny nebo špičaté boty?' Rozhodně mokasíny, špičaté boty s tkaničkami byly projevem marnivosti už za Templářů."

A v jine twitterovske konverzaci Adam Koppl a Petr Koubsky ukazuji, co lze vtesnat do par znaku, vladnou-li jimi opravdu chytri lide:

• petrkou: Gymnazistka v tramvaji: „Antifašismus… to jsou zlý nebo hodný? Mně se to pořád plete.“ — Takových je vás čím dál tím víc, děvče.
• adamkopp: @petrkou no a kdyz se zeptas: Antifa to jsou ti hodni nebo ti zli, tak to dostava dalsi dimenze ...
• petrkou: @adamkopp Jméno nic nezaručuje. Jenže to už je moc i na většinu dospělých, nejen na šestnáctky.

Mimochodem, dnesni rozhovor s Petrem Pithartem v Respektu taky neni k zahozeni. A Martin k tomu tweetnul clanek z Guardinu. Nazev je selfexplaining: Top five regrets of the dying.

 

Dava to cele nejaky smysl?

A margo satelitnich mestecek

Pred casem jsem psal o satelitnich mesteckach. Od kamarada jsem k tomu dostal velmi trefny komentar, stoji za to (je to proste chytry kamarad :-)): "Souhlas. Komplet. Příčina je hlavně v bodě dvě, podle mě. Nesouhlas je jen s tím, že mají prachy: nemají je to všechno na hypo. Ta spotřeba (nikoliv investice, jak chápe bylení standard makro!) je tudíž drivovaná bankami, pro které jsou úroky z hypo jistým zdrojem vysokých příjmů -vizualizace, kytičky, děti atp.
Přitom pravda je opak a opak je pravdou: děti si chtějí hrát spolu v kaluži na sídlišti; nikdo se nechce srát se sekáním trávy (cožpak jsem neolitický zemědělec?), ale válet se na kanapi. Každý chce dojet domů nametený pětsetkoulí a ne pít birell a v devět hupky dupky na Park and ride. Nikdo nechce luxovat 200 m2.
Je to zkrátka poziční statek se vším všudy, kterým si nižší střední třída kupuje předraženou vstupenku do vyšší, stejně jako si před sto lety stavěli buržousti paláce, aby si připadali jako aristokracie. Zadlužení a frustrace této po vyšším uznání prahnoucí třídy vede k jejímu politickému extremismu a zbytek si lze domyslet."

Cargo cult

Okomentovani komentare Petra Koubskeho jsem odolat nemohl. V oblasti racionality a souvisejicich pojmu je to pomerne frekventovany pojem. Doporucuji se o nem lehce poucit.

Zahada satelitniho mestecka

Od te doby, co dalnice ve smeru nasi chalupy mezi Litomysli a Proseci vede skoro az k Hradci (a dnes uz jeji navazna komunikace konci na hranici Pardubic), si uzivam te jednoduchosti, s jakou se lze presouvat v prostoru. Z chalupy domu se to da zvladnout za 1:50 - ne uplne podle predpisu, ale taky ne nejak silene.
Obdobi vanocni ci lehce povanocni svadi ke zvolneni - a tak jsem snad po deseti ci patnacti letech jel starou trasou, mimo dalnici, Starou kolinskou, ci jak se ji prezdiva.

Libilo se mi, ze kousek za Prahou zacina jemna, ale ne uplne rovinna krajina, v case zimnim, neprikryta snehem, podivuhodne drsna a klidna.

Vyjev u visky Slustice (neplest se Slusovicemi) me ovsem privedl na jine myslenky. A tak je to tu zas - satelitni mestecka. Priznavam, ze pod dojmem cetby prevazne popularnich clanku na toto tema jsem podlehl presvedceni, ze je to do urcite miry uzavrena kapitola, resp. ze soucasne "satelity" museji byt jine, lepsi.

Vyjev u Slustic me presvedceni v tomto smeru prinejmensim nahlodal.

• Situace: Pole, pole, remizky, male vesnicky, prinejmensim z prozjizdejiciho auta nejevici znamky nejak zasadni prosperity, vzdalenost od okraje Prahy nenasvedcuje nejak intenzivni primestske doprave, vedle stojici "satelitni" domky ukazuji, ze v oblasti pozvedavani jaksi vseobecneho architektonickeho vkusu je u nas prace jak na kostele.
• Komplikace: Prodavaji se tam pozemky pro stavbu domku (asi tyhle, ale nejsem si 100% jist). Na kraji pole jsou videt zasitovane pozemky se stojicimi "budniky" elektriky. To byl vlastne ten pohled, ktery mnou primarne tak otrasl - krasna krajina a predstava tech hruz, ktere tam budou stat.
• Katarze: Neprichazi. Stale totiz nejsem schopen prijit na odpoved na prostou otazku - proc to lide kupuji?

Nektere argumenty proti koupi jsem nastinil uz vyse. Par dalsich: pro bezny zivot rodiny bude potrebne mit prinejmensim jedno auto, spise vsak dve. Vse, nebo temer vse se bude nakupovat v Praze, nebo v jejich okrajovych supermarketech. Vybavenost obce bude pravdepodobne temer nulova. Z okna se budouci najemnici budou divat pouze na silne pokleslou architekturu. Co vyroste tam, kde je ted aspon trochu slusny pohled na stran, to vi jen Buh (nebo dabel). Hodnota domu se v takove situaci bude, dovolim si vestit, vyvijet hure, nez se bude vyvijet prumer rezidencniho trhu. Nechavam stranou to, kolik reklamaci a s tim spojenych nervu se bude noveho domku tykat.

(Zdroj: idnes)

Tak proc to nekdo kupuje? Proste mi to nedochazi. Nabizim aspon par hypotez - ale budu rad, kdyz kdokoli prispejete do diskuse.

1. Prvni se nabizi: Argumenty proti koupi, ktere jsem uvedl vyse, jsou chybne. Uprimne: Nektere mozna, vsechny urcite ne.
2. Kupujici chteji mit pocit vlastniho domku. OK. Kdyz pominu starosti s tim spojene, je otazka, jestli to vyvazuje vsechny protiargumenty vyse uvedene.
3. Je to zkratka pohodlnejsi, nez si koupit domek v obci a zrekonstruovat ho.
4. Tak jako je nejctenejsi denik Blesk a nejsledovanejsi televize Nova, tak se vzdy najde dost lidi, kteri si koupi i dum v takto pojatem satelitu. Bohuzel z toho vyplyva, ze i takovi lide jsou s to se domoci slusnych penez.
5. Nevim, nic dalsiho me nenapada.

Nejake napady?

Pro Vaska

Mam chut nejak zpracovat pocity ze vseho toho, co probehlo okolo pohrbu Vaclava Havla, ale to bude asi trvat dele, a dost mozna, ze to ani neprobehne. In the meantime si dovolim mu poslat aspon jednu pisnicku - jestli podle jeho vkusu, to veru nevim. Podle meho - urcite.
Tak tedy - odpocivejte v pokoji, pane prezidente. Myslim, ze s Magorem Vas tam nahore ceka spousta legrace.

Pictures and reality

Pics taken in Russia...but it is probably not that difficult to take similar picture in many other countries (except for Vatican, I guess).

The question which arises is quite simple - what is the reality? Is the pictures? Or something else? Here the pictures obviously (or at least to certain level) make fun of Russia. As a person who has never been to Russia it is quite difficult for me to assess the level to which it reflects reality. But this is, I believe, the problem of all pictures - whoever took them for whatever reason. But it is probably this kind of funny / weird pictures which makes us aware of this fact.
But try to explain it tabloid readers..
More pictures on englishrussia.
P.S. Sometimes I am not sure whether my thoughts are total crap or not.

The way I perceive city

If I was asked to choose between city and country I would probably choose the latter one. Because of the views, because of the peace and so on. Yet that doesn't mean there is nothing I like about cities (not talking about the fact that I have spent my whole life in cities). I like the multi-structural nature of cities - not the structure of streets, for example, but rather those less structured hidden areas of cities (like this one) with all the dirt and dead ends or structures which resemble noise / drone music (like here).
These hidden aspects of city life are well covered by three recent articles at dornob. If you want to see more just click on the images.

City as an anagram

 City as a sci-fi sculpture

City as kaleidoscope