Jeden z příběhů 20. století: "O své děti, po tom, co jeho žena v roce 1949 zemřela, se nestaral. Z Marianny se stal místní dětský žebrák, často spící na ulici pod širákem. Pochopila, že je nenáviděné sudetoněmecké dítě, 'harant fašistů' a za komunismu to nebude mít lehké." A to je jen kousek.
Více na stránkách Českého rozhlasu.
12/03/2017
2/19/2017
Mám pocit, že při brouzdání po internetu se člověk drží v nějakém obzoru svého rozhledu, názorů a zálib. Oproti tomu televizi můžu zapnout a bůh suď, co se mi zobrazí na tom kterém programu.
A tak jsem tuhle v pátek večer narazil na Artu na recitál Wabiho Daňka a Ďáblova stáda. A hráli Cukrovou horu (případně 1:02:54), což je krásně nostalgická a utopická píseň, která pohladí a naladí. Ono tohle ztvárnění mnoha klasických country / trampských písniček má tu výhodu, že ho předvádějí ti, kdo umí. Nevýhodou country proti mnoha jiným žánrům, mám ten dojem, je to, že ji jaksi "umí" hrát každý, kdo někdy zadrnkal na kytaru u ohně. Což pak vede k některým neveselým až trapným výkonům.
Tohle je ale zcela jiný případ. Zajímavé je třeba srovnání A slunce pálí jen (14:59) s klasickým podáním Greenhorns a Mirka Hofmana.
Když jsem tuhle krásu od Wabiho Daňka viděl, začal jsem trochu hledat a našel jsem toto - nic než krása.
Samozřejmě: Zich to zpíval po svém.
A takhle se mi honí myšlenky po jednom náhodném zapnutí televize.
A tak jsem tuhle v pátek večer narazil na Artu na recitál Wabiho Daňka a Ďáblova stáda. A hráli Cukrovou horu (případně 1:02:54), což je krásně nostalgická a utopická píseň, která pohladí a naladí. Ono tohle ztvárnění mnoha klasických country / trampských písniček má tu výhodu, že ho předvádějí ti, kdo umí. Nevýhodou country proti mnoha jiným žánrům, mám ten dojem, je to, že ji jaksi "umí" hrát každý, kdo někdy zadrnkal na kytaru u ohně. Což pak vede k některým neveselým až trapným výkonům.
Tohle je ale zcela jiný případ. Zajímavé je třeba srovnání A slunce pálí jen (14:59) s klasickým podáním Greenhorns a Mirka Hofmana.
Když jsem tuhle krásu od Wabiho Daňka viděl, začal jsem trochu hledat a našel jsem toto - nic než krása.
Samozřejmě: Zich to zpíval po svém.
A takhle se mi honí myšlenky po jednom náhodném zapnutí televize.
12/11/2016
11/04/2016
6/12/2016
5/08/2016
Čemu věříme.
S kolegy v taxiku. Sedím vedle řidiče a oni dva si vzadu povídají.
Kolega 1: Jak ses dneska vyspal?
Kolega 2: No, dobře. Ale pak jsem se podíval do aplikace (ukazuje cosi v mobilu) a zjistil jsem, že jsem se vlastně moc dobře nevyspal.
Kolega 1: Jak ses dneska vyspal?
Kolega 2: No, dobře. Ale pak jsem se podíval do aplikace (ukazuje cosi v mobilu) a zjistil jsem, že jsem se vlastně moc dobře nevyspal.
5/30/2015
4/18/2015
Lovely folk architecture
I must admit that more and more I like the neighbourhoods where buildings were "designed" rather by ordinary people in different times. Compared to those districts designed at once by architects they, in my humble opinion, present more layers, textures, stories, provoke more questions and also images of people who created them and their endeavours. This set of Canadian ice huts is a good example of such folk architecture. The first one is my favourite.
Subscribe to:
Posts (Atom)










