Hodnoty / Values

"The world as you can see from Rip" (mythical mountain/hill in Bohemia which is said to be the hill from which the mythical Czech grandfather oversaw the land and chose it as our homeland) is a book I read during my vaccation.

It is written by Petr Robejsek a political scientists with very sharp and clear opinions especially on foreign policy. Unfortunately it is all in Czech, however at least couple of thoughts or quotes from his book are worth sharing.
"Modern foreign policy must meet the highest requirements regarding its speed, adaptability and originality" (p.173). May seem obvious but making this dream come true is not that simple. For instance one of the obstacles which, in my opinion, especially post-communistic countries are facing is the fact that for such qualities of your foreign policy you need welel educated and smart people. But they usually prefer much better paid positions in the private sector.

However, the performance of foreign trade (which highly influences the output of the private sector) is quite affected by the foreign economic policy. Sort of vicious circle.

Talking about this foreign policy related issues always reminds me of the set of values of Estonian Ministry of Foreign affairs. And the interesting emotion I experienced when reading it for the first time - "God, this is the way the things should be".

Park v Ceskem Krumlove / Park in Cesky Krumlov

O dovolene jsem takrka jednim dechem prelouskal knizku Petra Robejska Svet videny z Ripu. Kdyz uz pro nic jineho, jsou v ni pekne citatky, alespon na ukazku:

• "V roce 1939 prohlasil admiral C.Woodward: 'Potopit lod pomoci bomby? To je proste nemozne.' Par mesicu na to se Americane u Pearl Harboru presvedcili o krute mylce cackeho generala." (s.49)
• "Pred lety visel na tabuli v budove varsavske univerzit nasledujici inzerat: 'Vymenim malo pouzivanou suverenitu za lepsi zemepisnou polohu.' " (s.53)
• "Nemame zadne vecne spojence a zadne trvale nepratele. Nase zajmy jsou vecne a je nasi povinnosti temto zajmum slouzit. Britsky ministr zahranici Henry Palmerstone (1784-1866)"

Ale vazneji. Libi se mi jeho slova o tom, ze "Moderni zahranicni politika musi splnovat nejvyssi pozadavky ohledne rychlosti, prizpusobovosti a originality" (s. 173). Pri tom si vzdy vzpomenu na "aha" moment, ktery jsem zazil, kdyz jsem se dostal na stranky estonskeho ministerstva zahranici. Vice bych to nerozvadel, protoze by mi zase stoupnul tlak a tak.
A tak aspon jedna tucne vytistena poznamka od Robejska sameho: "S jinymi staty spolupracujeme proto, ze mame (docasne) stejne zajmy, nikoliv proto, ze jsme cleny stejneho spolku. Spolek je pouze jeden ze zpusobu spoluprace, nikoliv jeji nutny predpoklad."

Krasa zkazy / Beauty of doom

Beauty and majesty can be found in various places. Especially when you know that no one was hurt. Reminder of lost fights of ancient giants...

Krasu a majestatnost lze nalezt leckde. Zvlaste kdyz nikdo nezemrel. Pripominka hrdinnych boju davnych obru...

Death's voice / Hlas smrti

I started using last.fm again recently. It is quite interesting how broad is my taste: from death metal (I especially like the vocal of Death's singer) to a style which name I don't know. Nevertheless Smog (or Bill Callahan) is something worth listening.
And a little funny musical disaster - No Limits in a slightly different way.
P.S. Well, it is not that bad with me :-). Here is a little proof: great music and movie. Leonard Cohen - In My Secret Life.


V posledni dobe jsem se vratil k poslouchani hudby na last.fm. Hle, muj hudebni vkus v cele sve siri: od death metalu (hlavne hlas, da-li se to tak nazvat, zpevaka skupiny Death je hodne zajimavy) ke stylu, jehoz jmeno mi je utajeno. Kazdopadne zpevak Smog (Bill Callahan) je rozhodne hoden aspon kratkeho poslechnuti.
A na zaver jedno lehce bizarni video - aneb No Limits trosku jinak.
P.S. Abyste snad neupadli v podezreni, ze to se mnou jde zu grunt, tak neco relativne normalinho s vytecnym klipem: Leonard Cohen - In My Secret Life.

Tisicihlava san

Kdysi davno jsem ucinil nekolik zkusenosti s Cizineckou policii na Olsanske. Zaver byl zhruba takovy, ze vedle Ceskych drah takovou instituci aby u nas pohledal. Jinak receno: kdyz u nas cizince nechceme (coz si lze dovodit ze zpusobu fungovani zmineneho), proste jim zakazme vstup smahem, a usetrime jim spoustu nervu a nam platy posuku z CP.
Zkratka: jestli jste se dlouho nestydeli, zajdete si na Olsanskou (nebo kam se to ted chodi) a budete se cervenat az na mistech, o kterych zatim nevite, ze je mate.

Tuhle erupci stareho vzteku ve mne vyvolal pekny clanecek popisujici souzeni jine obeti. Na ukazku vybiram:

"Je kupodivu že ani tak jednoduchou větu jako „Miss XXX XXXX does not have any criminal records and does not endangering peace and order in XXX" si cizinecká policie nepřeloží. K žádosti musí být přiloženy i takové ptákoviny jako nájemní smlouva mezi přítelkyní a mými rodiči jakožto vlastníky nemovitosti, výpis z katastru nemovitostí atd. "

"Pár rad na závěr:
1. Komunikujte s policii pouze písemně, jinak zapřou nos mezi očima.
(...)
4. Mějte za dveřmi připravenou násadu od krumpáče nebo psa bojového plemene, kdyby je náhodou v 7 večer napadlo přijít se bez soudního povolení podívat kde přítelkyně bydlí a dožadovali se vstupu do domu se slovy „Buď nás tam pustíte nebo budete mít problémy“.
5. Když Vám policista při vyřizování víza bude tvrdit „že je to složité“ a cpát Vám číslo na „agenturu“ která Vám za „poplatek“ vízum vyřídí, vězte že se dovoláte občanovi Ukrajiny, Bulharska nebo Albánie, bude vás to stát několik tisíc a v podstatě se jedná o úplatek, protože se kluci dobře znají a kredity si rozdělí. "

A jedna rada primo z komentaru (evidentne od praktika):
"Rada k nezaplaceni, ale dam ji zadarmo:Az pujdete ne CP neco vyrizovat, vezmete si tak 2 az 3 poradova cisla. Ono je to tak trochu loterie. Rozumny urednik vec vyridi, nerozumny zamitne nebo si navymysli blbosti a lejster az na pudu. Kdyz zamitne, jdete s dalsim poradovym cislem k nekomu jinemu. Dve tretiny jsou celkem vstricni, kdyz vidi, ze z veci nemuze byt pruser, tretina jsou paka neschopna ucinit jakekoliv vlastni rozhodnuti. Pravdepodobnost, ze narazite trikrat na blbce, je vcelku zanedbatelna. Jeste se to nestalo. V nejhorsim pujdete jeste jednou...."

Mame tohle zapotreb?

Butcher's hands / Ruce reznikovy

Firing people (or "downsizing") is also a part of consultant's work. Why are we doing this (and after all enjoying it)? The feeling of power is among the reasons. Hands covered with blood: some calculation is done and the workforce smaller by 20 %. A quick job. I am saying to myself that I save money of taxpayers (or shareholders, depends on the client). And that I am not taking someone's work, but that someone had a job he or she didn't have the right to have.

So this is what I am saying to myself. I am just afraid that I will change my opinion (or a feeling) one day and then it really won't be a nice day. One thing is what you are saying to yourself the other thing is what is happening to other people.
For the time being I am sort of cynically enjoying it. I am just wondering how would I feel if one of those fired would like to beat me up. As a mental exercise it is not bad after all - thinking of such hypothethical events.


I propousteni lidi je prace konzultantova. Proc tuhle praci delame? I pro ten pocit moci. Ruce od krve: trocha pocitani nad tabulkami a dvacet procent lidi je pryc. Raz dva. Rikam si, ze zefektivnuji organizace a setrim penize danovych poplatniku (nebo akcionaru, zalezi na klientovi). A ze to neni tak, ze bych snad nekomu bral praci, na kterou ma narok, ale ze dosud mel praci, na kterou narok nemel.

Tak takhle si to rikam. Jen se desim, abych jednoho krasneho dne svuj nazor (ci spise pocit) nezmenil, protoze z toho by mi pak dobre nebylo. Jedna vec je, co si rikam, druha, co se nekomu deje a jak se citi.
Prozatim z toho vseho nemam spatne pocity, naopak mam takov cynicky pocit z dobre vykonane prace. Jen me zajima, jaky bych mel pocit, kdyby si nekdo z tech propustenych nekde na me pockal a rozbil mi usta. Jako mentalni cviceni nejsou uvahy o takovych potencialnich udalostech vubec spatne.

Hodne stesti!

Hodne stesti, Martine!

Dojit

Tak tohle ("nemusi iba stale tahat kravske struky") se proste musi videt. Kdo jste sledoval Eso nekdy v prvni pulce devadesatych let, tak si vzpomenete. Unbelievable. :-).

Lidska dustojnost / Human Dignity

You may have noticed that under "REFLECTIONS" you can find links to various blogs. The true is that I read just some of them (well, mostly Idees Fixes unfortunately just in Czech). So the others were put there just to have a link there to a potentially interesting site.

So today I finally had time to read the Mart Laar's blog - he is a former Estonian prime minister. To encourage you to have a look on his contributions let me quote from his blog:

"I have never understood why the free World is still so much following the ideas of Karl Marx, which means that there are surprisingly lot of remnants of Marxism in the Western realities. One of them is progressive taxation. In their “Communist Manifesto”, first published in 1848, Karl Marx and Friedrich Engels demanded “a heavy progressive or graduated income tax”. For the founders of Marxism progressive taxation was so important that in their demands it was listed as second in importance only after the “abolition of property in land”. When the destructive nature of the first demands is largely recognized, then the nest main pillar of Marxist thinking is used in most Western countries. In long run the results of this can be very destructive too. Taking from human being one of the most valuable abilities: to make its own decisions, use its talents, to be creative and innovative, their human dignity is strongly endangered."



Asi jste si vsimli, ze pod "REFLEXTIONS" jsou umisteny odkazy na rozlicne blogy. Faktem je, ze ctu jen nektere (najme Idees Fixes). Ostatni jsou tam jen proto, ze jsem se nekde dostal k odkazu a proste ho dal na blog. A ted jsem se dostal k blogu Marta Laara, byvaleho estonskeho premiera. Jako drobne navnadeni prikladam preklad casti jeho prispevku.

"Nikdy jsem nechapal, proc svobodny svet stale tolik nasleduje ideje Karla Marxe, tj. proc je v zapadnim svete tolik pozustatku marxismu. Jednim z nich je progresivni zdaneni. Ve svem 'Komunistickem manifestu', ktery byl publikovan v roce 1848, Karel Marx a Bedrich Engels pozadovali 'silne progresivni dan z prijmu'. Pro zakladatele marxismu bylo progresivni zdaneni natolik dulezite, ze ho mezi svymi pozadavky umistili na druhem miste hned za 'zrusenim pozemkoveho vlastnictvi'. Zatimco skodlivost prvniho pozadavku je siroce uznavana, druhy pozadavek je hojne vyuzivan ve vetsine zapadnich zemi. V dlouhodobem casovem meritku mohou byt dusledky tohoto opatreni stejne nicive. Brat lidske bytosti jednu z nejdulezitejsich vlastnosti - delat vlastni rozhodnuti, vyuzivat sveho nadani, byt kreativni a inovativni - znamena, ze lidska dustojnost je ohrozena."

19. století v nás

Narazil jsem na pekny rozhovor o vyznamu 19.stoleti.

Co z toho? Nejspis ona struktura zivota, ktera je tak hluboko... Kultura v nejsirsim slova smyslu. Spolecny jmenovatel (koho?, v jake mire?) ?A jen velmi malo prilezitosti videt tyhle hlubsi veci jakoby zvenku. Priopit se, vycestovat, filosovat?

Drobny citat:
"Kdybych to měl říct jednou větou nebo jedním sloganem (za co muze 19.stoleti), tak řeknu, že za vznik občanské společnosti. A pod tím sloganem občanská společnost se skrývá obrovská škála procesů, kterými jsme si museli projít, někdy dobrovolně, někdy násilně, aby z nás bylo to, co je dnes. To znamená, že uznáváme v politické sféře jakousi zastupitelskou demokracii, že uznáváme, že práce je součást našeho života. Že uznáváme, že rodina (i přes to komunistické období, kdy údajně měla být zrušena i rodina) je opravdu základní kámen této společnosti, že uznáváme stát. A také je naše existence založena na faktech, která teď jsou běžná a předtím běžná nebyla. To bych demonstroval na tom, že existuje třeba jednotný čas, protože 19. století zavedlo jednotný čas, a my jsme se tady na fakultě mohli sejít přesně v tu hodinu, kterou jste řekl. Myslím, že nejzajímavější je to, že se práce stala základní náplní lidského života, že rozdíl mezi přírodními kmeny, mnohdy ještě ve světě existujícími, a námi spočívá v tom, že třeba nepracujeme jen tehdy, když máme hlad, ale práce je systematická, je nám náplní života, také nás uspokojuje, někoho až moc, až se stane workoholikem. Takže denní a životní rytmus, rozdělení privátní sféry, rozdělení pracovní sféry, to všechno přineslo 19. století. To znamená, že v šest hodin jdete do továrny, tam máte píchačky, ty vám dovolí odejít až po osmi odpracovaných hodinách a pak se věnujete něčemu jinému. To všechno souvisí s 19. stoletím."

Pravda

Pavel Kosatik ve svem textu v HN za Janem Benešem pouzil peknou formulaci: "Jenže o tom, kdo má nebo nemá pravdu, se nehlasuje; i když se to nezdá pravděpodobné, může být "mimo" drtivá většina lidí. Kdo vyhrál, se vždycky ukáže až dodatečně."

Kdo je nejdulezitejsi? / Who is the most important?

All criteria are relative...
However... (Central) Europen point of view can make the impression that here is the middle of the world. According to Sean Maloney Intel's vicepresident for Sales and Marketing the most important person is 20 years old Asian woman.
"Question: How did you come to the minimal size of the screen to be 5 inches? Did you use some tests?
Answer: "Yes. I personally even think that minimum is 7 inches. But that portable device must always fit in a pocket. I am always saying that a 20 years old Asian woman must be comfortable with it - that is the biggest target group. You must ask: will a Chinese woman round 20 carry this this phone or player with her?"
So who do you think is the most important?

Kazde kriterium je relativni...
Kazdopadne (stredo)evropsky pohled svadi k domnence, ze prave tady je stred sveta. Viceprezident Intelu pro marketing a prodej to vidi trosku jinak.
V rozhovoru v Hospodarskych novinach rika:
"Otazka: Jak jste přišel na tu minimální velikost obrazovky pět palců? Nějakými testy?
Odpoved: Ano. Osobně si dokonce myslím, že minimum je sedm palců. Ovšem musíte dodržet podmínku, že se to přenosné zařízení musí vejít do kapsy. Vždy říkám, že to zařízení musí vyhovovat dvacetileté Asiatce - to je největší cílová skupina. Musíte se ptát: bude ten telefon nebo přehrávač nosit čínská žena kolem dvacítky s sebou?"
Tak co, kdo je nejdulezitejsi?

70 km - 14 h

Such a distance, more or less that time (there is 1,5 h of breaks included). And more than a week of pain in some part of legs and feet.

Just a little explanation: the march to Prcice is one of the most famous touristic/sport events in the Czech Republic. It was already its 42nd round this year. There are several routes you can choose from - the shortest one is 14 km, the longest one is 70 km.

I've been interested in going to Prcice for two years alredy or so but always something hapenned what had prevented me from going there (i.e. I didn't have the gutts). But this time I had told about that to so many people that I was simply forced to do so (btw: this approach works quite well for instance when you want to break).

Here are some comments (just a random set):

• the main problem was not the problem of being tired but pain of joints and during last 10-15 km also blisters,
• the beginning of the road is interesting especially due to architecture of new suburbs (usually featuring lack of taste), later on the landscape is what attracts attention,
• during first 40 km people walk rather in groups later they split,
• last 10 km were really critical - one was not only tortured by pain in various parts of the body but also by groups of people who walked just the shortest parts: families with little screaming children or groups of drunkards,
• well, one quite useful and inobvious piece of advice: if you are about to walk/run long distance it is wise to lubricate the area between you buttocks - you would never believe how much it can hurt because of friction after tens of kilometers (this time I was fine); it is also good to seal up nipples (again friction - this time with shirt),
• some pain killers may pay off - it is sort of doping...but what can I do, without three pills I wouldn't have make it,
• regarding food - hard to provide any valuable advice, I didn't eat all sandviches I prepared, on the other hand I ate all chockolate bars I had, I had three glasses of beer during the brakes and even one pickled sausage.

One question remains: why? Hard to say. Most likely to get the feeling that am able to make it. And also to walk in the nature. And to become more interesting and have something to write about :-). Everything counts.

Takova vzdalenost, takovy hruby cas (ve 14 h asi 1,5 h prestavek). A dele jak tyden trvajici bolest v nekterych partiich nohou (k tomu mirna hypochondrie).

Do Prcic jsem chtel jit uz asi tak dva tri roky, ale vzdycky do toho neco vlezlo (cti: vymekl jsem). Ale ted jsem to inzeroval tolika osobam, ze nebylo lze couvnout (tohle inzerovani neceho za ucelem dotlaceni sebe sama funguje napriklad pri rozchodech...). Par poznamek k celemu spektaklu, jak mi prichazeji na jazyk:

• hlavni obtize nesouvisely s unavou, ale s bolestmi kloubu a na poslednich 10-15 km i s puchyri,
• zacatek cesty je zajimavy diky architekture okoloprazskych satelitnich mestecek, pozdeji vladne krajina,
• tak prvnich 40 km se lide jaks taks drzi pohromade, pak se to zacne dost trhat,
• poslednich 10 km bylo kritickych, protoze k telesnym utrapam se pridalo psychicke stradani z rodinek s urvanymi parchanty a particek pivnich skautu (obe slo kratsi trate, takze meli energie na rozdavani),
• je to trochu zinantni, ale pokud se chystate na nejakou podobnou akci, doporucuji si promazat nejakym kremem to...no, proste mezi hyzdemi - kdyz se rozedrou, je to silena bolest,
• z podobneho ranku je i prelepeni bradavek (to jsem nakonec neudelal, ale siklo by so) - pro neduvtipne: zpocenost a trvale drhnuti o triko dokaze udelat sve,
• neni od veci si vzit s sebou prasky proti bolesti - moralne je to trochu pochybne, protoze se tim devalvuje cela kalvarie, ale co nadelam - bez tri ibalginu bych to asi nedosel,
• co se tyce stravy po ceste a v prubehu prestavek, nemam jednoznacne doporuceni - peclive pripravene bagety se syrem a salamem jsem nesnedl, docela mi smakovaly ruzne sladke tycinky, na jedne prestavce jsem si dal utopence, po ceste jsem mel i jedno velky a dve maly piva (desitky), zkratka si myslim, ze telo si rekne.

V tuto chvili bych asi nerekl, ze pujdu i pristi rok - hlavne kvuli mnoha asfaltovym cestam, ktere jsou dost unavne.

A samozrejme se nabizi otazka: proc to? Tezko rict. Asi ziskat to vedomi, ze na to mam. A taky se projit. A byt necim zajimavy a mit o cem psat :-). Everything counts.