Vše nejlepší!
12/29/2006
12/25/2006
Large numbers of reindeer moving around on roads in Lapland
I guess that most of you who know me know my obsession with Finland. Therefore I read the online English edition of Helsingin Sanomat (leading Finnish newspaper) from time to time. I guess not many of you are interested in that - but I still feel somehow "obliged" to inform you that there are big problems with reindeer moving around on roads :-). Just a little quote which for a Central European guy sounds really interesting: "Salt attracts reindeer to the road areas, even though the Road Administration has tried to minimize the use of salt in certain areas. So far, solutions involving less tasty salt have proved to be too expensive."
Ma posedlost Finskem je, myslim, pomerne znama. Takze mi to neda a obcas si ctu internetovou verzi anglickeho vydani Helsingin Sanomat, coz je jeden z hlavnich finskych deniku. Chapu, ze vas to nemusi zajimat tak, jako me, nicmene mi to neda a proste vas musim informovat o tom, ze predevsim v provinciich Oulu a Laponsko jsou problemy se soby, kteri se zacinaji moc toulat po silnicich. Pritazlivost clanku v HS tkvi dost mozna v tom, ze se tam stredoevropsky ctenar setka mnohdy s necim, ceho se mu doma vskutku nedostane: "Sul pritahuje soby k silnicim, i kdyz se sprava silnic snazi jeji pouzivani v nekterych oblastech omezit. Reseni zalozene na mene chutne soli se prozatim ukazalo jako prilis nakladne."
Ma posedlost Finskem je, myslim, pomerne znama. Takze mi to neda a obcas si ctu internetovou verzi anglickeho vydani Helsingin Sanomat, coz je jeden z hlavnich finskych deniku. Chapu, ze vas to nemusi zajimat tak, jako me, nicmene mi to neda a proste vas musim informovat o tom, ze predevsim v provinciich Oulu a Laponsko jsou problemy se soby, kteri se zacinaji moc toulat po silnicich. Pritazlivost clanku v HS tkvi dost mozna v tom, ze se tam stredoevropsky ctenar setka mnohdy s necim, ceho se mu doma vskutku nedostane: "Sul pritahuje soby k silnicim, i kdyz se sprava silnic snazi jeji pouzivani v nekterych oblastech omezit. Reseni zalozene na mene chutne soli se prozatim ukazalo jako prilis nakladne."
12/23/2006
V risi ledu / In the realm of ice
You may like this short movie. It was taken from a helicopter landing on an icebreaker. I love it.
Mozna by se vam mohlo libit tohle video. Je natoceno z vrtulniku pristavajiciho na ledoborci. Krasa.
Mozna by se vam mohlo libit tohle video. Je natoceno z vrtulniku pristavajiciho na ledoborci. Krasa.
12/19/2006
Happy Christmas (from Laphroaig)
I guess many of you have already faced certain kind of corporate "Happy Christmas" letters. Usually they are just rubbish. But here is one which a friend of mine considers to be an exceptional one - and so do I. Maybe it is because of the tone, maybe it is because of the wonderful product it represents.
So let me join this wonderful greeting and say Happy Christmas to you!
Dear Martin
I hope my Christmas letter and e-card (see below) finds you well and of good cheer! Winter came early to our Island this year with huge storms pounding your distillery day after day. No need to worry though, our outer sea walls are over 4 foot thick. Indeed the footings of No.1 warehouse even pre-date the distillery as it stands on what was originally Donald Johnston's cattle stables. This is an interesting point of history. For those of you who don't know, one of the reasons that the original farm distilled whisky was because it was a cattle farm. During the summer barley was grown to feed the cattle over the winter. When there was surplus stocks of barley, the Johnston brothers had two choices – throw it away or distil the barley. Fortunately for us they chose the latter route. Indeed this is why we do not know the exact date that distilling commenced on their farm as in those days it was all done illegally! If you have bought a bottle of our Quarter Cask, you will have read that the little barrels first used in those far off days were considered very useful in transporting the spirit by pack horse (at night when the customs man was asleep!) 2006 has been one of our busiest years ever. We are now distilling to our maximum capacity – literally 24 hours a day, 7 days a week such is your thirst for the unique flavour of Laphroaig. Of course the spirit we are making will not be drunk for many a long year but, even now, Laphroaig is in short supply so we have to consider the future requirements as best we can. With all this activity we have to replace our stills from time to time (the copper walls become so thin they cannot be patched anymore). This was one of those years with still no. 3 being replaced. As always we use Forsyth's of Rothes who have been building and repairing our stills as long as anyone can remember. They use all the traditional methods (like us) and faithfully replicate the exact shape of it's 'father' so there are no changes at all to the spirit it makes, which is the way we want it. It was also in many ways our best year. The San Francisco World Spirit Competition is considered by many to be one of the most prestigious and hardest fought competitions in the world. In 2006 we swept the board! Not only did we win 'double gold' for our 10 year old, cask strength, quarter cask and 15 year old but our 30 year old won 'Best Whisky of show' and – wait for it – your distillery was named 'Distiller of the year'! So if you need an extra reason to raise your glass – now you have it! Nearer to home we had a very successful Feis Isle. May I thank all of you who wrote in saying how much you enjoyed our special distillery bottling – it was good wasn't it! (Robert and I selected two top barrels from 1994 which we hand bottled here at the distillery). I know that literally thousands of you were disappointed not to be able to get a bottle and I will ask Robert to choose extra barrels of his selection for next year. At the time of writing I have no idea what we will be choosing. The only guarantee is you know it will be worth the wait! This year's Feis Isle gave us the first opportunity to meet our second guide dog that you made possible. You may remember we asked you to name him and the result was 'Smokey'. Smokey is a black Labrador (Froaig is a golden) he was only 8 weeks old and had just met his trainers. We looked after him for a day when his trainers went walking on the paps of Jura (this is far too tough for an 8 week puppy). I must say he was very well behaved. We have shot a little video of him which we will be putting up on your website . Talking of charities, 2007 is going to be a very special year for Laphroaig. I am sure you are as proud as we are sponsoring 2 guide dogs for the blind. However, we always secretly wanted to do something for our Island community up here on Islay. This opportunity has just come up and, if it's ok with you, we will now be contributing to helping our local community at Port Ellen. They have long needed an all weather sports pitch. Our local school has been leading the way in this fundraising effort as the pitch will be on their grounds. It will make a real difference to the lives of everybody up here and we hope it can be built over the next year. So, if anyone fancies starting a 'Friends of Laphroaig football team' now's your chance. Any ideas for a name? When I have some pictures of the plan I will post them on the website. 2007 is going to be special in other (whisky) ways, but I m not allowed to talk about that yet! However, as always you will be the first to know whatever it may be, so keep a close eye on your Emails from me!That just leaves me the pleasant task of wishing you a very happy Christmas and a great Hogmanay. As always, we at the distillery will be raising a glass of our finest to you.Please click on the link below for your personalised Friends of Laphroaig Christmas card and do feel free to send your own version to your friends.
Slainthe Mathe
John Campbell
So let me join this wonderful greeting and say Happy Christmas to you!
Dear Martin
I hope my Christmas letter and e-card (see below) finds you well and of good cheer! Winter came early to our Island this year with huge storms pounding your distillery day after day. No need to worry though, our outer sea walls are over 4 foot thick. Indeed the footings of No.1 warehouse even pre-date the distillery as it stands on what was originally Donald Johnston's cattle stables. This is an interesting point of history. For those of you who don't know, one of the reasons that the original farm distilled whisky was because it was a cattle farm. During the summer barley was grown to feed the cattle over the winter. When there was surplus stocks of barley, the Johnston brothers had two choices – throw it away or distil the barley. Fortunately for us they chose the latter route. Indeed this is why we do not know the exact date that distilling commenced on their farm as in those days it was all done illegally! If you have bought a bottle of our Quarter Cask, you will have read that the little barrels first used in those far off days were considered very useful in transporting the spirit by pack horse (at night when the customs man was asleep!) 2006 has been one of our busiest years ever. We are now distilling to our maximum capacity – literally 24 hours a day, 7 days a week such is your thirst for the unique flavour of Laphroaig. Of course the spirit we are making will not be drunk for many a long year but, even now, Laphroaig is in short supply so we have to consider the future requirements as best we can. With all this activity we have to replace our stills from time to time (the copper walls become so thin they cannot be patched anymore). This was one of those years with still no. 3 being replaced. As always we use Forsyth's of Rothes who have been building and repairing our stills as long as anyone can remember. They use all the traditional methods (like us) and faithfully replicate the exact shape of it's 'father' so there are no changes at all to the spirit it makes, which is the way we want it. It was also in many ways our best year. The San Francisco World Spirit Competition is considered by many to be one of the most prestigious and hardest fought competitions in the world. In 2006 we swept the board! Not only did we win 'double gold' for our 10 year old, cask strength, quarter cask and 15 year old but our 30 year old won 'Best Whisky of show' and – wait for it – your distillery was named 'Distiller of the year'! So if you need an extra reason to raise your glass – now you have it! Nearer to home we had a very successful Feis Isle. May I thank all of you who wrote in saying how much you enjoyed our special distillery bottling – it was good wasn't it! (Robert and I selected two top barrels from 1994 which we hand bottled here at the distillery). I know that literally thousands of you were disappointed not to be able to get a bottle and I will ask Robert to choose extra barrels of his selection for next year. At the time of writing I have no idea what we will be choosing. The only guarantee is you know it will be worth the wait! This year's Feis Isle gave us the first opportunity to meet our second guide dog that you made possible. You may remember we asked you to name him and the result was 'Smokey'. Smokey is a black Labrador (Froaig is a golden) he was only 8 weeks old and had just met his trainers. We looked after him for a day when his trainers went walking on the paps of Jura (this is far too tough for an 8 week puppy). I must say he was very well behaved. We have shot a little video of him which we will be putting up on your website . Talking of charities, 2007 is going to be a very special year for Laphroaig. I am sure you are as proud as we are sponsoring 2 guide dogs for the blind. However, we always secretly wanted to do something for our Island community up here on Islay. This opportunity has just come up and, if it's ok with you, we will now be contributing to helping our local community at Port Ellen. They have long needed an all weather sports pitch. Our local school has been leading the way in this fundraising effort as the pitch will be on their grounds. It will make a real difference to the lives of everybody up here and we hope it can be built over the next year. So, if anyone fancies starting a 'Friends of Laphroaig football team' now's your chance. Any ideas for a name? When I have some pictures of the plan I will post them on the website. 2007 is going to be special in other (whisky) ways, but I m not allowed to talk about that yet! However, as always you will be the first to know whatever it may be, so keep a close eye on your Emails from me!That just leaves me the pleasant task of wishing you a very happy Christmas and a great Hogmanay. As always, we at the distillery will be raising a glass of our finest to you.Please click on the link below for your personalised Friends of Laphroaig Christmas card and do feel free to send your own version to your friends.
Slainthe Mathe
John Campbell
12/16/2006
Nesnesitelna lehkost byti
This time the article is completely in Czech (well, except for these words :-)). The article is just a long quote of one Czech philosopher who writes about Milan Kundera´s "The Unbearable Lightness of Being". Mybe some of the Czech readers would like to volunteer and translate at least the first part which is a quote of Nietzsche.
Update. Thanks to Martin there is a translated piece of my text. "In the world of eternal return the weight of unbearable responsibility lies heavy on every move we make. Yet we do not live in such a world - as the first rehearsal for life is life itself. The life that we live does not repeat, it just flows through our fingers away. Our decisions are the matter of the moment they have been taken. The life is short, there is so much that we would need to learn, that for the briefness of our life we only embrace the fraction and the favourable breath can be recognized just as it passes away. Why then to worry our's head. Although the uniqueness lightens, our decisions are excusively ours, therefore we respond to them with our lives, which is unbearable."
Dovoluji si prilozit jeden delsi souvisly text. Byl napsan Miroslavem Petrickem v Tydnu. Tema je nasnade - Kunderova Nesnesitelna lehkost byti.
Nejak mi to doooost padlo do noty. V dobe prechodu zivotnich fazi...
Nesnesitelná lehkost bytí je titul zajisté velmi apartní, elegantní paradox na pozadí ducha kožené vážnosti, s níž měli přistupovat k žitovu, jsou to tři slova, který na obálce knihy téměř tančí. A lze se jimi blýsknout ve společnosti, po kunderovsku citovat Nietzscheho a říci: "Ve světě věčného navracení leží na každém gestu tíha nesnesitelné odpovědnosti, avšak my v takovém životě nežijeme, každá naše první zkouška na život je už život sám, takže život, která žijeme, se nejen neopakuje, nýbrž nezadržitelně nám protéká mezi prsty. Naše rozhodnutí jsou věcí jen té chvíle, ve které byla učiněna. Život je krátký, toho, čemu bychom se potřebovali učit je tolik, že z toho pro krátkost našeho života obsáhneme jenom zlomek, a příznivá chvíle se pozná, teprve když minula. Nač si tedy lámat hlavu. Jakkoli ale jedinečnost odlehčuje, jsou naše rozhodnutí výlučně naše, tedy za ně odpovídáme svými životy, a to je nesnesitelné." To všechno sice nějak platí, ale nějak jinak, pokud je takto nazván román, který není ani filozofickým pojednáním, ani patentním návodem na to, jak žít. Chybí-li tato elementární rozlišení, snadno se potom může stát, že apartní titul se pod rukou promění ve stokrát obměňovanou frázi: nesnesitelná lehkost války v mediálním světě, nesnesitelná lehkost nakupování, politiky, skandinávského školství atd. atd. To už však nemá vůbec nic společného s Kunderou ani s onou nesnesitelnou lehkostí bytí, podle které se jmenuje jeho asi nejznámější kniha. Neboť Kundera napsal román, to jest vypráví příběh, jenž je cosi jako autorem řízený experiment, během něhož se v laboratorních podmínkých určitého děje ukazuje zváštní nesoulad mezi motivy, úmysly, rozhodnutími a jednáními zúčastněných postav. A vychází najevo i smysl těchto jednání pro druhé, který není týž jako ten, která jim dávají ti, kdo jednají, ani jako ten, který jim přikládá čtenář, jenž tomuto experimetnu asistuje. Lehkost bytí se někdy stává směšností, jindy je trapná a jindy se zase nečekaně mění v tragédii. Protože to, co Kunderu jako romanopisce, teda jako strůjce příběhů zajímá, není fakt nesnesitelné lehkosti bytí, nýbrž nevypočitatelné proměny lehkosti v tíži, směšnosti ve vážnost a neúprosného osudu v kapric. Beethoven upomíná dlužníka a z původně vtipné, protože improvizované repliky "es muss sein" se po letech stane čtvrtá věta kvartetu, v němž se rozmarně pronesené slova náhle mění v tíživou metafyzickou pravdu, kterou pronáší sám osud. Chronický děvkař Tomáš se z úcty k sobě samému stane společenským vyvržencem a jeho záletnictví skrývá hlubokou lásku.
Nesnesitelné lehkost bytí v Kunderově románu teny není nějaký paradox, z něhož se kdykoli může stát fráze: v neslučitelnosti lehkého, které se nedá nést, je spíš skryto proměňování jednoho v druhé, mnohoznačnost. Patos je sice směšný, ale láska je patetická - není-li překryta nějakou maskou ležérnosti; romantika hrdinství je pravá i tehdy, sahají-li pohnutky hrdinů třeba až k lidské ješitnosti, kterou pokládáme za sebeúctu. Prohlédnutí vlastní masky je úctyhodné, ale většinou k němu dojde v nepravou chvíli. A jenom náhoda se nám může jevit jako poselství, teda jako něco, co dává smysl, právě proto, že na ni nejsme připraveni. Anebo, řečeno ještě jinak: náš život čerpá svůj smysl z okamžiků nahodilých zvratů; cosi se zvrtne a nám nezbývá, než se pro něco rozhodnout, něco udělat. Jednáme z náhody a přitom se zavazujeme svým osudem. Život by sice bylo možné brát jako hru, ale potíž je v tom, že tato hra trvá bez přerušení od narození až do smrti a ani na okamžik ji nelze opustit. Nemůžeme totiž "vracet vstupenku", jak ústy jedné ze svých postav pravil již Dostojevskij. Kunderova esejistická forma je zrcadlo této mnohoznačnosti. Nietzsche či Parmenides jsou postavy jeho románu, slova mohou znamenat pravý opak toho, co říkají, protože ne vždy přiléhají k tomu, co pojmenovávají, jsou svodem i maskou stejně jako motivy lidských činů. Ale to u Kundery nikdy neznamená, že tedy na ničem nezáleží. Právě tato nepevnost je totiž tíže, kterou tak těžce neseme, třebaže nic neváží. V lehkosti jeho psaní je nakonec mnohem více vážnosti, než se na první pohled zdá. Stejně jako je ve svobodě našeho života vždy také břímě lidské tělesnosti. Vnitřnosti, jež nevhodně kručí, groteskně povislé pohlaví, zadnice jako dva rance: duše, jejíž jméno je odvozoeno od lehkého dechu, a tělo, kterým jsme připoutáni k zemské tíži. Znovu ale platí, že i v tomto případě je vztah obou velmi jednoznačný: tělo maskuje duši a duše tělo, tělo nelzě zradit tak snadno jako ono samo zrazuje nás, člověk je sám sobě nesnesitelný protože duše vězní jeho tělo, zatímco tělo, jímž je odsouzen k pomíjivosti, mu nedovoluje vejít do světa tíže, do světa věčného navracení téhož. Jistěže to Milan Kundera neříká takto toporně. Ale byla by velká chyba, kdybychom jeho romány, jejichž velkou předností je zdánlivě tak lehká forma, zaměňovali se světáckou elegancí módních autorů všeho druhu. Pozornější čtení může právě v Nesnesitelné lehkosti bytí objevit i nesmírně přesnou analýzu režimu, jehož se dopouštěl i cestou justičních vražd, nýbrž to, že člověka nutil rozhodovat se o vlastním životě v situacích, v nichž jakékoli rozhodnutí mohlo vést ke zkáze - ať morální, ať společenské. A kdyby bylo v Kunderových románech jenom toto, už to by byl dostatečná důvod, abychom jeho romány brali velmi vážně. Ale ono je tam mnohem víc.
A to je pro dnesek cele. Zajimalo by me, jak se lisi pocity ctenaru tohoto textu v zavislosti na jejich veku a zivotni zkusenosti.
Update. Thanks to Martin there is a translated piece of my text. "In the world of eternal return the weight of unbearable responsibility lies heavy on every move we make. Yet we do not live in such a world - as the first rehearsal for life is life itself. The life that we live does not repeat, it just flows through our fingers away. Our decisions are the matter of the moment they have been taken. The life is short, there is so much that we would need to learn, that for the briefness of our life we only embrace the fraction and the favourable breath can be recognized just as it passes away. Why then to worry our's head. Although the uniqueness lightens, our decisions are excusively ours, therefore we respond to them with our lives, which is unbearable."
Dovoluji si prilozit jeden delsi souvisly text. Byl napsan Miroslavem Petrickem v Tydnu. Tema je nasnade - Kunderova Nesnesitelna lehkost byti.
Nejak mi to doooost padlo do noty. V dobe prechodu zivotnich fazi...
Nesnesitelná lehkost bytí je titul zajisté velmi apartní, elegantní paradox na pozadí ducha kožené vážnosti, s níž měli přistupovat k žitovu, jsou to tři slova, který na obálce knihy téměř tančí. A lze se jimi blýsknout ve společnosti, po kunderovsku citovat Nietzscheho a říci: "Ve světě věčného navracení leží na každém gestu tíha nesnesitelné odpovědnosti, avšak my v takovém životě nežijeme, každá naše první zkouška na život je už život sám, takže život, která žijeme, se nejen neopakuje, nýbrž nezadržitelně nám protéká mezi prsty. Naše rozhodnutí jsou věcí jen té chvíle, ve které byla učiněna. Život je krátký, toho, čemu bychom se potřebovali učit je tolik, že z toho pro krátkost našeho života obsáhneme jenom zlomek, a příznivá chvíle se pozná, teprve když minula. Nač si tedy lámat hlavu. Jakkoli ale jedinečnost odlehčuje, jsou naše rozhodnutí výlučně naše, tedy za ně odpovídáme svými životy, a to je nesnesitelné." To všechno sice nějak platí, ale nějak jinak, pokud je takto nazván román, který není ani filozofickým pojednáním, ani patentním návodem na to, jak žít. Chybí-li tato elementární rozlišení, snadno se potom může stát, že apartní titul se pod rukou promění ve stokrát obměňovanou frázi: nesnesitelná lehkost války v mediálním světě, nesnesitelná lehkost nakupování, politiky, skandinávského školství atd. atd. To už však nemá vůbec nic společného s Kunderou ani s onou nesnesitelnou lehkostí bytí, podle které se jmenuje jeho asi nejznámější kniha. Neboť Kundera napsal román, to jest vypráví příběh, jenž je cosi jako autorem řízený experiment, během něhož se v laboratorních podmínkých určitého děje ukazuje zváštní nesoulad mezi motivy, úmysly, rozhodnutími a jednáními zúčastněných postav. A vychází najevo i smysl těchto jednání pro druhé, který není týž jako ten, která jim dávají ti, kdo jednají, ani jako ten, který jim přikládá čtenář, jenž tomuto experimetnu asistuje. Lehkost bytí se někdy stává směšností, jindy je trapná a jindy se zase nečekaně mění v tragédii. Protože to, co Kunderu jako romanopisce, teda jako strůjce příběhů zajímá, není fakt nesnesitelné lehkosti bytí, nýbrž nevypočitatelné proměny lehkosti v tíži, směšnosti ve vážnost a neúprosného osudu v kapric. Beethoven upomíná dlužníka a z původně vtipné, protože improvizované repliky "es muss sein" se po letech stane čtvrtá věta kvartetu, v němž se rozmarně pronesené slova náhle mění v tíživou metafyzickou pravdu, kterou pronáší sám osud. Chronický děvkař Tomáš se z úcty k sobě samému stane společenským vyvržencem a jeho záletnictví skrývá hlubokou lásku.
Nesnesitelné lehkost bytí v Kunderově románu teny není nějaký paradox, z něhož se kdykoli může stát fráze: v neslučitelnosti lehkého, které se nedá nést, je spíš skryto proměňování jednoho v druhé, mnohoznačnost. Patos je sice směšný, ale láska je patetická - není-li překryta nějakou maskou ležérnosti; romantika hrdinství je pravá i tehdy, sahají-li pohnutky hrdinů třeba až k lidské ješitnosti, kterou pokládáme za sebeúctu. Prohlédnutí vlastní masky je úctyhodné, ale většinou k němu dojde v nepravou chvíli. A jenom náhoda se nám může jevit jako poselství, teda jako něco, co dává smysl, právě proto, že na ni nejsme připraveni. Anebo, řečeno ještě jinak: náš život čerpá svůj smysl z okamžiků nahodilých zvratů; cosi se zvrtne a nám nezbývá, než se pro něco rozhodnout, něco udělat. Jednáme z náhody a přitom se zavazujeme svým osudem. Život by sice bylo možné brát jako hru, ale potíž je v tom, že tato hra trvá bez přerušení od narození až do smrti a ani na okamžik ji nelze opustit. Nemůžeme totiž "vracet vstupenku", jak ústy jedné ze svých postav pravil již Dostojevskij. Kunderova esejistická forma je zrcadlo této mnohoznačnosti. Nietzsche či Parmenides jsou postavy jeho románu, slova mohou znamenat pravý opak toho, co říkají, protože ne vždy přiléhají k tomu, co pojmenovávají, jsou svodem i maskou stejně jako motivy lidských činů. Ale to u Kundery nikdy neznamená, že tedy na ničem nezáleží. Právě tato nepevnost je totiž tíže, kterou tak těžce neseme, třebaže nic neváží. V lehkosti jeho psaní je nakonec mnohem více vážnosti, než se na první pohled zdá. Stejně jako je ve svobodě našeho života vždy také břímě lidské tělesnosti. Vnitřnosti, jež nevhodně kručí, groteskně povislé pohlaví, zadnice jako dva rance: duše, jejíž jméno je odvozoeno od lehkého dechu, a tělo, kterým jsme připoutáni k zemské tíži. Znovu ale platí, že i v tomto případě je vztah obou velmi jednoznačný: tělo maskuje duši a duše tělo, tělo nelzě zradit tak snadno jako ono samo zrazuje nás, člověk je sám sobě nesnesitelný protože duše vězní jeho tělo, zatímco tělo, jímž je odsouzen k pomíjivosti, mu nedovoluje vejít do světa tíže, do světa věčného navracení téhož. Jistěže to Milan Kundera neříká takto toporně. Ale byla by velká chyba, kdybychom jeho romány, jejichž velkou předností je zdánlivě tak lehká forma, zaměňovali se světáckou elegancí módních autorů všeho druhu. Pozornější čtení může právě v Nesnesitelné lehkosti bytí objevit i nesmírně přesnou analýzu režimu, jehož se dopouštěl i cestou justičních vražd, nýbrž to, že člověka nutil rozhodovat se o vlastním životě v situacích, v nichž jakékoli rozhodnutí mohlo vést ke zkáze - ať morální, ať společenské. A kdyby bylo v Kunderových románech jenom toto, už to by byl dostatečná důvod, abychom jeho romány brali velmi vážně. Ale ono je tam mnohem víc.
A to je pro dnesek cele. Zajimalo by me, jak se lisi pocity ctenaru tohoto textu v zavislosti na jejich veku a zivotni zkusenosti.
12/08/2006
Optimalni dobro / Optimized good
It happened several months ago. We were two couples: my friend with his girlfriend and my girlfirend and me. My friend works as and information systems architect, his girlfriend studies art therapy. My girlfriend is a nurse. And I work in managment consulting.
In other words - two guys sharing passion for optimization, structured analysis, efficiency and effectiveness. And two girls who were quite pissed off by the fact that they had to stay in a pub with two freaks who spent the whole evening by talking about this crap.
This article recalled me of that evening (several versions).
Stalo se to pred par mesici. Dva pary v hospode: kamarad s pritelkyni a ja se svoji. Kamarad pracuje jako architekt informacnich systemu (nemylim-li se), jeho pritelkyne studuje art terapii. Ma draha polovicka je zdravotni sestra a ja pracuju v management consultingu.
Jinak receno: dva kluci sdilejici vasen pro optimalizaci, strukturovany pristup k problem, efektivnost a efektivitu. A dve holky pekne nakrknuty, ze museji cely vecer poslouchat nase blaboleni o vyse uvedenem.
Tenhle clanek (Britská nemocnice se učí u stáje Ferrari) mi ten vecer pripomenul.
Co k tomu vice rici? Pro me je optimalizace, efektivnost a efektivita (ne vzdy) o pachani dobra.
In other words - two guys sharing passion for optimization, structured analysis, efficiency and effectiveness. And two girls who were quite pissed off by the fact that they had to stay in a pub with two freaks who spent the whole evening by talking about this crap.
This article recalled me of that evening (several versions).
- Hospital races to learn lessons of Ferrari crew
- A Hospital Races To Learn Lessons Of Ferrari Pit Stop
- A Ferrari Pit Crew Is Changing the World of Medicine
Stalo se to pred par mesici. Dva pary v hospode: kamarad s pritelkyni a ja se svoji. Kamarad pracuje jako architekt informacnich systemu (nemylim-li se), jeho pritelkyne studuje art terapii. Ma draha polovicka je zdravotni sestra a ja pracuju v management consultingu.
Jinak receno: dva kluci sdilejici vasen pro optimalizaci, strukturovany pristup k problem, efektivnost a efektivitu. A dve holky pekne nakrknuty, ze museji cely vecer poslouchat nase blaboleni o vyse uvedenem.
Tenhle clanek (Britská nemocnice se učí u stáje Ferrari) mi ten vecer pripomenul.
Co k tomu vice rici? Pro me je optimalizace, efektivnost a efektivita (ne vzdy) o pachani dobra.
12/03/2006
Averze k riziku / Aversion to risk
Last Friday we had a laser game match - two ESN section fighting each other (ESN VSE Prague and ISC CTU Prague). Well, our team won. Our defensive strategy paid off - even though the other guys complained that we were too defensive. It's true - but the other side is that it took them too long to invent a counter strategy of quick raids into our "fortress". We beat them 1940:661 .
Something about my personal results. I placed 6th - out of 16. Which is not bad after all but I expected more. The score is counted as number of points gained by hitting the enemies minus points for being hit. I had the lowest number of points deducted because of being hit.
Aversion to risk?
Something about my personal results. I placed 6th - out of 16. Which is not bad after all but I expected more. The score is counted as number of points gained by hitting the enemies minus points for being hit. I had the lowest number of points deducted because of being hit.
Aversion to risk?
Buddysystemacka brigada smrti :-) / The Buddy System brigade of death :-)
V patek se stretly v Laser Game dve prazske ESN sekce - Buddy System a ISC CVUT Prague. Nase dosti obranna strategie se vyplatila - natrhli jsme jim pozadi 1940:661. I kdyz si stezovali, ze jsme to pojali prilis defenzivne, tak bych chybu videl spise v tom, ze jim proste moc dlouho trvalo, nez prisli na protitaktiku - prudke vypady do nasi "pevnosti".
Ted k mym vysledkum. Vysledek ve hre se pocita jako rozdil mezi body ziskanymi za zasahy ostatnich a body za to, kdyz nekdo zasahne vas. Skoncil jsem 6. ze 14, coz nakonec neni tak spatne, ale ocekaval jsem vice. Mel jsem nejmensi pocet bodu za zasahy od ostatnich. Ale nejak jsem se malo trefoval do nich.
Zeby averze k riziku?
Subscribe to:
Posts (Atom)
Posts
