RIP Dusty Hill

 

Miura

V anketách o nejkrásnější automobil všech dob mnohdy vyhrává Jaguar E Type. Za sebe bych volil spíše něco tohohle stylu. Lamborghini Miura SVJ. A krom toho je tahle krása na prodej. Cena bude asi, poměřována jakýmikoli normálními výdaji, absurdní. Ale co by člověk nezaplatil za dotek absolutna.

Somewhere

 

Apollo 8

The story of Apollo 8 is a part of the Songs of Distant Earth by Mike Oldfield. The voice reading Genesis is an astronaut from the spaceship which just emerged from behind the Moon. It was December 24.

Giacometti

Několik fotek z výstavy v Národní galerii. Chtěl bych, aby fotky vyšly trochu lépe, třeba u Rothka to bylo nějak lepší. Ale to hlavní, co jsem si odnesl: Někde jsem slyšel / četl, že kubismus zobrazuje realitu ne jako to, co vidíme, ale co vidíme vnitřně - ne očima, ale v mysli (snad mi paměť dobře slouží). Zde zažito v reálu: U těch dlouhých, hubených, vysokých soch jasně vidíme, že lidé takto nevypadají. Ale přesto jsem silně cítil, že právě takhle lidé v mé mysli vypadají nebo mohou vypadat. A v tom je Giacomettiho dar.

Chorzow - Rammstein - black and white

Męski

Świadomy wspólzawodnictwa. Napięty. Czujny. Gotowy do biegu. Agresywnie myślący. Wiedzący lepiej od innych. Poprawiacz świata. Przeżuwający latami kazda porazkę. Rzucający wyroki potępienia. Niezdolny do pogodzenia sie ze sobą.
A kobieta przygląda sie temu z uśmiechem, bo wie, ze on jest zajęty rzeczami, ktore przemijają i nie mają wiekszej wagi.

Czeslaw Milosz, Piesek przydrozny

Blažek aneb kdo je tady hrdinou

Životní příběh v osmi slokách, drobné historky, jedno přátelství, vidění druhých i sebe sama...



Je to typ písničky, kterou dobře nelze oddělit od jejího intepreta – těžko si představit, že by Blažka zpíval někdo jiný (i když kdo ví, třeba by to pomohlo nějaké jiné, širší interpretaci).
Pavlovi Dobešovi lze jeho ostravskost uvěřit (jakkoli je už dlouho hradečákem), stejně jako tenhle příběh, který začíná u jednoho hrnku kafe.
Už v tom je ta podmanivá, obrovská zahuštěnost; ve dvou slokách vidíme dva přátele pro život a pro smrt, kteří se pohybují snad v takovém jednodušším prostředí (knajpy na nádraží, rvačky a i ten jeden společný hrnek). A s tím samozřejmě i ostravský dialekt, který v neostravákovi vyvolává představu jistého prostředí, kde je život tvrdší, úspornější, ale možná nějak opravdovější skrze dřinu, drsnou zábavu, ale i sdílená přátelství, která jdou i za bránu vězení.
Střih. Vlastně ještě ne. Život nevedou jen spolu jako dva, ale každý má i ten svůj, jedinečný. „Bo sem se zdržel u jedne ženy“ – co všechno se za tím může skrývat. Vztah, možná podobně prostý, ale i tak pravdivý, možná neromantický, ale plný silných prožitků. A v ten den, za který „pluvnul by sem si do ksichtu“, byl důležitější než práce (jak také jinak....). Prostě bylo nutné se u ní zdržet, někdy to tak prostě bývá.
Střih, teď už doopravdy. Povyšování za ty, kteří svůj život vezdejší vyměnili za útěk na západ. Není jasné, čím si zrovna Blažek zasloužil povýšení. Snad tím, že byl ve správný čas na správném místě – narozdíl od vypravěče, který byl u již zmiňované „jedne ženy“. Možná svojí ochotou či schopností nechat se povýšit na úkor kamaráda... Kdo to může vědět...
A najednou se ukazují Blažkovy doposud nepoznané „kvality“ – resp. vypravěč je začíná představovat, i když doposud jakoby nebyly, snad skryty v tom druhém vlastním hrnku, který mezi dvěma chlapy nebývá potřebný. Co u kamaráda nevadí, u toho, kdo mi velí, je to setsakra jinak. Zvláště, když to je kamarád, jaký je jen jeden.
Nevíme, jestli z vypravěče nemluví zhrzená žárlivost. Nebo vztek a smutek poté, co takhle lacino přišel o přítele. Pak ovšem onen střih není o tom, že byl Blažek povýšen, ale o tom, jak rychle se dá změnit názor na blízkého člověka, kterého jste měli rádi jako „svojiho synka“. Nezůstane jen u slov – nakonec Blažek bude „ochlustan“ mopedem. Koperníkovský obrat k člověku, za kterého bych „aj do lochu šel“.
Při vědomí toho, jak odlišná může být podstata onoho střihu, a tedy i vyznění celého příběhu nutně napadá: kdo je vlastně hrdinou, hlavním protagonistou celé písně? Blažek, nebo vypravěč?
Pro tuhle nejednoznačnost vyznění mě „Blažek“ asi tak dlouho přitahoval, i když jsem si jí na povrchu nebyl vědom. V tom drsném chlapském poslední „knajpy na nádraží“ a příhody „s jistou ženou“ se toho můžeme o svých přátelích i sobě samém dozvědět možná i více, než bychom chtěli. O sobě a o životě. I o (ne)porozumění některým životním příběhům.

Měl jsem rád Blažka jak svojiho synka 

Z jedneho hrnka zme kafe pili 

Vymetli zme kina 

Takovi zme byli 

A žadnu srandu zme nezkazili

Žizeň zme hasili v knajpě Na nádraží 

A jak byl v ráži, jak už ho měl 

Do jedne tlapy 

Chytnul dva chlapy 

Aji do lochu bych misto ňho šel

Loni se u nás povyšovalo 

Na vyšší místa za vyšší plat 

To se robí dycky 

Automaticky 

Jak kerýsi chachar zdrhně na Západ

Za ten den pluvnul by sem si do ksichtu 

Bo sem se zdržel u jedné ženy 

A jak sem po absenci 

Přišel na šichtu 

Tak už byl Blažek povyšený

Tým pádem Blažek mi včil robí šéfa 

Tuš, to je trefa 

Tuš, to je gól ! 

Tuš, to je drama 

Takový fláma 

Ulice máma, otec alkohol

Dejtě se všeci přejet rychlíkem 

Kozla zahradníkem stě zrobili 

A pytláka hajným 

A zloděja tajným 

To stě se pěkně vybarvili

Dyť je to gauner a sviňa sprostá 

Duševně silně zakřiknutý 

Na prstách z bídu 

Počítá do sta 

A vyšmatlané nosí buty

Od isté doby nemám rád Blažka 

K svátku mu ruku nepodám 

A jak na mopedu 

Přes kaluž pojedu 

Schválně ho dycky ochlustám!

Co všechno se může stát

Jeden z příběhů 20. století: "O své děti, po tom, co jeho žena v roce 1949 zemřela, se nestaral. Z Marianny se stal místní dětský žebrák, často spící na ulici pod širákem. Pochopila, že je nenáviděné sudetoněmecké dítě, 'harant fašistů' a za komunismu to nebude mít lehké." A to je jen kousek.

Více na stránkách Českého rozhlasu.

What a song, what a movie

Holky jsou teprve jeden den pryč a mně se už stýská, jakkoli ten klid je k nezaplaceni. Po x letech jsem zase začal pít Earl Grey. Michal Prokop zpívá o odjezdu a mně běží hlavou všechny fotky a texty o Osvětimi, selekci a o té hruze.

K cemu je umeni

Casto jsem se snazil si sam pro sebe rici, proc je umeni (pro me) dulezite. A v zasade jsem dospel k tomu, ze je to jeden ze zpusobu, jak chapat vnejsi i svuj vnitrni svet a lepe tomu svetu, memu postaveni v nem i sobe samemu rozumet. A docela jsem s timto poznanim spokojen. Ovsem odpoved na tutez otazku, kterou v patecnim magazinu HN podal Michal Gabriel, je preci jen o neco vystiznejsi. S radosti sdilim: "A proč je umění důležité? Je to hlas emocionální a spirituální části lidské osobnosti. V naší kultuře je umění zasítněné racionalitou, a tak poznáváme složitosti světa až do nekonečna, což je krásné, ale ve svém důsledku beznadějné. V umění neexistuje z hlediska kvality žádný vývoj - krása jeskynních maleb není menší než krása současného díla - rozdíl mezi minulostí, přítomností a vlastně i budoucností se maže, takto prožívaný stav pak naději nepotřebuje. V tom spočívá smysl umění, soudím."

M. Gabriel Smečka, 2006 – 2009, bronz

...ze jak me vostrihate, na celej zivot ja seru vam...

Usmevy a kroupy

Jan Kaspar odesel. Jeden z tech dulezitych hercu Divadla Jary Cimrmana. Kdyz uz se to cloveku stane, ze musi na druhou stranu, neni asi nic lepsiho, nez kdyz ho provazi slova uznani a slova z toho sveta, ve kterem se jako herec pohyboval a ktery nam svoji zcela nezamenitelnou formou zprostredkovaval. Takovou diskusi pod clankem se jen tak nevidi, a tak nebudu nic dodavat. Jen par vybranych citatu, v nichz se text hry styka s prekrocenim horizontu.

• V takové chvíli není hanba, když polárník uroní kroupu.
• "Pozemšťanům je zakázáno nahlížet do blanických knih." Taky jste s tím mohl ještě počkat, pane Kašpare. Veliká škoda. Na druhou stranu jak už tu kdosi psal, po vás na zemi zůstala sranda. A práce pro Paraple. To vůbec není špatné.
• Nevím, jestli se to sem teď hodí, ale vždycky, když odejde nějaký Cimrman, zůstanou (i dle diskuse zde), lidem ve vzpomínce jen ty vtipné a veselé hlášky a scénky, kterých byl ten který z nich součástí. A to si myslím, je přece skvělá věc. Musíme tam všichni, ale tohle by si myslím přál každý z nás. Mimochodem, to není můj text, to říká Bárta
• No to sem teda nechtěl slyšet todleto :( Navrhuju na jeho počest sníst psy 
• Byl to frajer a jestli on taky nebyl libovej....
• Nechť do rachotu našich slzí zazní sokolské "Nazdar!" 
• Tos nam nemel delat, nacelniku, tak pekne se driftovalo. A Varel ma jeste porad toho housera
• On tu byl. Tady sedel. Jak sedis ty. A ty, a ty. Tady vsude sedel
• Veverko, já tě mám rád.

Takova situace

Je skoro pul jedenacte. V restauraci po dvou pivech, veceri a se sklenkou slusneho rozlevaneho vina delam nejakou klientskou praci. Z nejakych duvodu se mi dnes dari se dobre soustredit a tvorit. Prace jde od ruky. O par stolu ode me sedi nekolik lidi z vedeni od klienta. Myslel jsem, ze budou slyset pres pul restaurace. Prekricela je jina skupinka, ktera je fakt hlucna a obcas i zpiva. Do lehce oddelene casti, ve ktere sedim, si prisedl rusky par. Tak kole triceti. Ona je oblecena lepe nez on. Ma perlovy nahrdelnik (jestli pravy, to nevim) a celkove pusobi velmi elegantne a odusevnele. Nejsem s to pochopit, jak to mezi nimi je. Obcas se na nej diva skoro az zamilovane. Ale pak je z toho jakoby vecna diskuse. At tak ci onak, sledovat tuhle situaci je hrozne zajimave. Energie plynou celym prostorem a ja premyslim, s kym se nejvice identifikuju.

Wisdom of Blade Runner

"The light that burns twice as bright burns for half as long - and you have burned so very, very brightly, Roy." - Tyrell

Oh yes. A great movie, not about androids but about people and their fears.

Vse spatne, neco dobre

Melodie - prosta.
Text - snad jeste prostejsi.
Klip - uz jsem neco takovehonekde  videl.
Celkove hodnoceni - velmi pozitivni... Proste odrhovacka, kterou si poustim stale dokola, snad pro vycisteni hlavy. Neco z tech ne uplne idelanich veci, ktere nas tesi. Ale bez moznosti poslouchat Johna Cage by to neslo :-). Nelze mit vse dobre, ale kdyby bylo vse spatne, zivot by nebyl k ziti.

Barborka, born 11 July 2012

Rothko Chapel

 The Apse Triptych, 1956, Mark Rothko (source)

Two pieces of modern art. For me a kind of proof that art really matters. Especially when you feel like like touching something "behind" or the hidden reality which is all around us.

Let me know

You have an idea - a great place to stay at.
You make it true.
You present it.

It is that simple. The only question is whether it is commercially successful. I hope so. Welcome to Nomad Hotel. Enjoy the site - and if you happen to stay there please let me know whether the reality met the presentation.