Mam nejake tuseni, ktere se v hlave honi dlouho, ale nejak nestrukturovane, nejasne. A pak ho nekdo vyjadri konkretne, tak, ze bych nemenil ani slovo. I kdyz bych mohl zarlit, mam dobry pocit, ze s tim presvedcenim nejsem sam.
Ted se mi to stalo pri cteni rozhovoru s Vlastimilem Vondruskou v Tydnu (4/2013, s.50) - titulek rozhovoru je priznacny "Evropska civilizace zanikne": "Jsme za poslednich tisic let jednoznacne nejvykoristovanejsi generaci. A duvod je jediny - jsme lini starat se sami o sebe. Mit odpovednost. Proto si platime spoustu uradu, ktere by za nas mely resit nase problemy. V tech uradech jsou vetsinou lide neschopni stejne, jako jsme my sami. A protoze nic nevyresi, vytvareji se dalsi urady. Kazda vlada prijde s tim, ze se bude snizovat administrativa, ale dopadne to jako v serialu Jiste, pane ministre. Takze nase dane spolkne byrokracie, prebujele socialni vydaje, prerozdelovani a korupce."
Ta zvyraznena veta, to je presne ono - jasne, jednoduche a, bohuzel, zoufale pravdive.
A protoze exempla trahunt, tak jeste citace odstavce nize: "(...) Nedavno jsem si u nas na severu prohlizel autobusovou zastavku. Byla na ni cedulka: 'Zrizeno v ramci projektu Cekani je zabava'. Na vesnici, ktera ma sto lidi a kde projedou dva autobusy za den, stoji luxusni chromovana a proskledna bouda. Proboha, proc? Ty penize se ovsem nemuzou pouzit na rozbitou silnici, ktera k ni vede, to podle rozpoctovych pravidel nejde." Je k tomu potreba dodavat neco dalsiho?
1/27/2013
Subscribe to:
Posts (Atom)
Posts
