Chodte vpravo

Prechazel jsem rano prechod na Florenci: prechod siroky, pocet lidi znacny. Najednou jsem zaslechl takove polohlasne, neprilis durazne co do vyraznosti, ale presto jakoby upenlive: "vpravo, vpravo!". Chlapik sel po prechodu vpravo - protiproud sel (ze sveho pohledu) vlevo. Cili vcelku logicky se pan citil ponekud utlacovan.
Zajimalo by me, co bylo presne jeho motivaci - jestli to chvilkove nepohodli, nebo zoufalstvi (to je asi to, co bylo v jeho hlase slyset) nad tou totalni blbosti.
Nevim, jak to presne nazvat - slovo, ktere me napada, je ponekud neslusne: kokotismus.
Zazivam ho casto, kdyz vystupuji z autobusu na Florenci - od Rasnovky prijede poloprazdny, zatimco zastavka je pomerne plna. Jsem jeden z maximalne tri lidi vystupujicich, zatimco dovnitr se chce nahrnout minimalne deset kusu. A ne ze by udelali ulicku - postavi se do oblouku okoli dveri, snad aby nahodou nenastoupili o neco pozdeji. Uz delsi dobu zvazuji a sbiram odvahu k nejakemu vykriku ci aspon povzdechu ("Narode cesky, rozestup se!").
Kokotismus - asi jinak to opravdu nazvat nelze, vzdyt jde o vitezstvi takrka prvotniho instinktu ("rychle k mrsine, nez ji ostatni sezerou") nad zdravym rozumem a taktem.
A proto prosim: chodte vpravo.
Post scriptum snad prilis explicitni: Prechod, jakkoli v teto historce realny, lze chapat jako metaforu mnoha jinych deju...