Siena
Petr Koubsky umi - a ac nas nejaky ten patek deli, mnohe pocity cloveka zmitaneho tokem zivota a divajiciho se kolem sebe s pochybnostmi jsou sdilene. A jak rikam, umi - obcas jsou to obraty, ktere se dotykaji neceho za. Posudte sami: "Boha respektuju jako intelektuální konstrukci, bez níž je svět nemožný, něco jako nekonečno v matematice. Ale nedovedu to procítit, tedy být skutečně věřící. Chybí mi to, byla by to veliká pomoc."
Posts
3 comments:
No, taky mne to zaujalo, ale není to (až na to, jak dobře je to napsané, což je dáno spíš praxí) nijak zásadní text. Normální "mid-life crysis" - normální už jen proto, že pro tento stav existuje zvláštní pojmenování - kombinovaná s mírnou depresí.
A proč to působí tak zajímavě? Jednak proto, že zajímavý je každý text / film / dílo, které vyvolává silné emoce. A hlavně, vytváří to nutkání po sebereflexi, a současně úlevu stylu "no, tak to na tom nejsem zas tak zle".
Nicméně mě mrzí, že se tak Petr K., kterého si vážím, cítí, a doufám že s tím něco udělá - což nepochybně udělá.
Mimochodem, trochu s tím souvisí i tohle: jak vyrábíme štěstí. Ale to mám možná taky od Koubského, nebo Čermáka? :)
Tak na ty linky se podivam, dikes.
Nejlepší na tom je, že to tak fakt funguje. Minimálně já to na sobě pozoruju - jak ta přehnaná a nerálná očekávání ("Až se mi jí podaří získat, tak nám spolu bude skvěle a budu šťastnej až do smrti!"), tak následnou výrobu štěstí ("I kdyby to bývalo vyšlo, stejně by to stálo za prd, vždyť bysme si vůbec nerozuměli").
Každopádně z toho lze vyvozovat, že pan Koubský bude do půl roku zase OK a se vším smířený :)
Post a Comment