Memory from the exhibition I visited on Saturday

Linie č. 125 / Line No. 125

Vystavu mohu jedine doporucit, vice jindy.

Vecne a strizlive

Tak hovoril Jaroslav Mil, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR, v rozhovoru na Radiozurnalu. Je prijemne poslouchat takovou promluvu - uz proto, ze to neni prilis caste. Prepis rozhovoru najdete na strankach rozhlasu, tamtez si muzete pustit i zvukovy zaznam.
Proc takhle nemluvi (cest vyjimkam) politici? Tak, aby bylo videt, ze jsou schopni videt veci strizlive, z vice stran, nepredpojate... Neco se pokazilo. Nejsem si uplne jist, jestli tyto volby budou dostatecnym impulsem ke zmene. Ale asi je ta sance (i duvody k ni) nejvetsi za hodne dlouhou dobu (zhruba 21 let...).

"Neresitelny problem hosi...

...to je past vedle pasti, ty pico."
Pro ty z vas, kteri tohle jeste neslyseli: uzasny prival nadavek a existencialni hruzy. Nedoporucuji poustest si to v praci. Spise v soukromi. Tak tedy: Lubos a Lakatos.

Koukat ci nekoukat

Televizi uz asi doma nezprovoznime. A tak se na olympiadu nedivame. A v momente, kdy si o prubehu a vysledku klani nakonec prectu neco na netu nebo v novinach, tak pokyvam hlavou, nebo se zamracim a rikam si, ze to, ze televize nefunguje, zas tak nevadi.
Strih: Jsem v hotelu, kdy, svete div se, televize funguje. A koukat se na nasi bronzovou stafetu na 4*10 km nebo zlato Martiny Sablikove - buseni srdce, umackane palce, uleva, radost.
At tam jsou penize, doping, neobjektivni rozhodci ("a at je i trochu smutno") - porad je to svatek.
Takze: koukat. A pro priste si poridit poradnou velkou (a fungujici) televizi.

Hlasit ci nehlasit?

Jeden z manazeru s nekym dulezite telefonuj: "...tam uz neni s kym jednat, von toho dedka uz rozpustil..." Tak nevim...

Hic sunt submarines

If only I rember Latine from high school lectures... Anyway, what you can see is now a kind of dream land yet not that long in the past it was the entrance to the riders of Apocylypse. Dont know what I am talking about? Then check the original article at English Russia.

Finlandia

They say that you must be Czech to fully undersantd (or rather feel) Ma vlast (or My Fatherland) by Bedrich Smetana. Probably the same is true for Jeane Sibeliu's Finlandia. Yet I really do enjoy it - and feel the spirit of this masterpiece: something mysterious, full of inner tension, inner strength and joy (go to 3:34) and great yet hidden feelings.