Televizi uz asi doma nezprovoznime. A tak se na olympiadu nedivame. A v momente, kdy si o prubehu a vysledku klani nakonec prectu neco na netu nebo v novinach, tak pokyvam hlavou, nebo se zamracim a rikam si, ze to, ze televize nefunguje, zas tak nevadi.
Strih: Jsem v hotelu, kdy, svete div se, televize funguje. A koukat se na nasi bronzovou stafetu na 4*10 km nebo zlato Martiny Sablikove - buseni srdce, umackane palce, uleva, radost.
At tam jsou penize, doping, neobjektivni rozhodci ("a at je i trochu smutno") - porad je to svatek.
Takze: koukat. A pro priste si poridit poradnou velkou (a fungujici) televizi.
2/25/2010
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment