Myska stavitelka

Jaroslav Petr, biolog a jeden z nejlepsich ceskych popularizatoru vedy, ma dar obcas z hlubin badani vytahnout a nasledne i nalezite podat zjisteni, ktera z lidske perspektivy vypadaji...jak to rici...roztomile.

Do teto kategorie spada i jeho clanek o mysi panonske a jeji stavitelskych dovednostech. Posudte sami: "Samci myši panonské pečují o své potomky mnohem úzkostlivěji než nám dobře známí domácí myšáci. Při hlídání mláďat a snášení zatoulaných potomků zpátky do hnízda nezaostávají samci myši panonské za samicemi. V kolonii pod mohylou žijí dvě generace. Vedle dospělých myší se tam skrývají i mláďata narozená v pozdním létě. Genetické testy prokázaly, že většinou nejde o mláďata jediné matky. Myší 'mládež' má rovněž povícero tatínků. Zatímco matky obyvatel kolonie váže pokrevní příbuzenské pouto, jejich otcové bývají nepříbuzní."

Zajimave je, ze se vlastne nevi, proc to delaji. "O účelu, pro který si myši panonské budují mohylu ze semen a rostlin, není zatím úplně jasno. Hromadu rostlinného materiálu považovali přírodovědci, jako byl Alexander von Nordmann, celkem logicky za zásobárnu potravy. Nejnovější výzkumy však upřednostňují jiná vysvětlení. Může jít o ochrannou vrstvu, která kolonii zajišťuje teplo i bezpečí před přirozenými nepřáteli. V neprospěch teorie o spižírně svědčí skutečnost, že chodby pod mohylou vůbec nezasahují do vrstvy nahromaděného rostlinného materiálu. Navíc se v trusu myších obyvatel kolonie jen málokdy nacházejí zbytky těch rostlin, ze kterých je zbudována mohyla. Například myši panonské z maďarské pusty staví mohylu hlavně z trávy ježatky a z merlíků. Základem jejich potravy však bývá laskavec, ambrózie a srha. Nebylo by ani logické, aby myši ukrývaly zásobu potravy na zimu pod nápadnou mohylu vyčnívající nad terén. Riskovaly by, že o ni snadno přijdou."

Jak pak rozumet vecem mnohem slozitejsim...?

Cely clanek si muzete precist na strankach Leonarda.

Magic of the mountains

More on englishrussia.

Co trva

V posledni dobe si docela uzivam sdileni ruznych hudebnich chutovek.

Tentokrate vytecne kousky Prazskeho vyberu - hudba i klipy maji stale co rict. Vidim v nich plne nasazeni a chut prozkoumavat hranice zanru. Slysim v nich rock, metal i trochu jazzu a psychedelie. A sam nevim, jestli to cele brat jako dada nebo existencialismus. Skoro bych rekl, ze sila Vyberu je v kombinace vseho. Ryzi hravost, umeni, jake mam rad.
 

Nature, effort, mankind

I have already linked an article on English Russia (>>>) - and those of you who monitor that site know that there is always something worth attention.
This time I chose mines of Ural – mix of industrial aesthetics, destroyed nature and trace of human effort. A combination I always feel attracted to.

A place you want to be at to feel the horror of what man can do – and get away as quickly as you can. Something like gazing into the abyss. From my point of prejudiced view this is the kind of feeling you may get from the whole Russia. Especially, when you attend English Russia too often.

More pictures here.

Z patecnich lidovek

Bez komentare.

• Vaclav Klaus na Narodni tride: "Nás úkol byl ne zajistit každému štěstí a bohatství, náš úkol byl změnit politický, ekonomický, sociální systém z komunismu v něco docela jiného, a to se stoprocentně podařilo."
• Dan Hruby ve svem komentari: "Tady je však potřeba říct: přes okázalé a proklamativní soudy o nebezpečí komunismu či návratu do socialistické minulosti je to ODS, kdo svojí kmotrovskou politikou často diskredituje polistopadový vývoj a útočí na něj."

Random combination

Pulnocni souvislosti

Tri muzi, dva hlasy hluboke, jeden vyssi. Tiche rytmy, zklidnujici, vyvolavajici pocity vecne nadeje a dustojnosti, ktery nas provazi zivoty a diky nemuz jsme schopni je dozit az do konce.







The first song comes from a new Czech movie Alois Nebel - and it reminded me of two other songs I really like. I hope you will enjoy all of them. What IMHO connects them are the quiet rhytms which evoke feeling of eternal hope and dignity which which accompany our lives and let us live them till their ends.

Rainbow - Stargazer

Such strong atmosphere, so long, so good

High noon, oh I'd sell my soul for water

Nine years worth of breakin' my back

There's no sun in the shadow of the wizard

See how he glides, why he's lighter than air?

Oh I see his face!

Where is your star?

Is it far, is it far, is it far?

When do we leave?

I believe, yes, I believe

In the heat and the rain

With whips and chains

To see him fly

So many die

We build a tower of stone

With our flesh and bone

Just to see him fly

But don't know why

Now where do we go?

Hot wind, moving fast across the desert

We feel that our time has arrived

The world spins, while we put his dream together

A tower of stone to take him straight to the sky

Oh I see his face!

Where is your star?

Is it far, is it far, is it far?

When do we leave?

Hey, I believe, I believe

In the heat and the rain

With whips and chains

Just to see him fly

Too many die

We build a tower of stone

With our flesh and bone

To see him fly

But we don't know why

Ooh, now where do we go

All eyes see the figure of the wizard

As he climbs to the top of the world

No sound, as he falls instead of rising

Time standing still, then there's blood on the sand

Oh I see his face!

Where was your star?

Was it far, was it far

When did we leave?

We believed, we believed, we believed

In heat and rain

With the whips and chains

To see him fly

So many died

We built a tower of stone

With our flesh and bone

To see him fly

But why

In all the rain

With all the chains

Did so many die

Just to see him fly

Look at my flesh and bone

Now, look, look, look, look,

Look at his tower of stone

I see a rainbow rising

Look there, on the horizon

And I'm coming home, I'm coming home, I'm coming home

Time is standing still

He gave back my will

Ooh ooh ooh ooh

Going home

I'm going home

My eyes are bleeding

And my heart is leaving here

But it's not home

But it's not home

Ooh

Take me back

He gave me back my will

Ooh ooh ooh ooh

Going home

I'm going home

My eyes are bleeding

And my heart is leaving here

But it's not home

But it's not home

Ooh

Take me back, take me back

Back to my home ooh, ooh, ooh

Hughie O´Donoghue

Doporucuji vystavu v DOXu. Do 12. prosince.

Temne, znepokojive. Nekolik silnych obrazu, jakobych v  nich videl nektere "astralni" Vachalovy obrazy. Mensi obrazy pracujici vice s fotografii na me uz tolik nepusobily, ale i tak tech nekolik velkych stoji za videni.

Nehynouci klasika

Jsem zvedav, jestli se tomu budou lidi smat i za padesat ci vice let. Prozatim zustavam optimistou.

Beyond shared understanding

"Mielismy, gosci, co?" Snaut
(Solaris, Stanislaw Lem).
or "You had a company, hadnt you?"