Pravda

Pavel Kosatik ve svem textu v HN za Janem Benešem pouzil peknou formulaci: "Jenže o tom, kdo má nebo nemá pravdu, se nehlasuje; i když se to nezdá pravděpodobné, může být "mimo" drtivá většina lidí. Kdo vyhrál, se vždycky ukáže až dodatečně."

Kdo je nejdulezitejsi? / Who is the most important?

All criteria are relative...
However... (Central) Europen point of view can make the impression that here is the middle of the world. According to Sean Maloney Intel's vicepresident for Sales and Marketing the most important person is 20 years old Asian woman.
"Question: How did you come to the minimal size of the screen to be 5 inches? Did you use some tests?
Answer: "Yes. I personally even think that minimum is 7 inches. But that portable device must always fit in a pocket. I am always saying that a 20 years old Asian woman must be comfortable with it - that is the biggest target group. You must ask: will a Chinese woman round 20 carry this this phone or player with her?"
So who do you think is the most important?

Kazde kriterium je relativni...
Kazdopadne (stredo)evropsky pohled svadi k domnence, ze prave tady je stred sveta. Viceprezident Intelu pro marketing a prodej to vidi trosku jinak.
V rozhovoru v Hospodarskych novinach rika:
"Otazka: Jak jste přišel na tu minimální velikost obrazovky pět palců? Nějakými testy?
Odpoved: Ano. Osobně si dokonce myslím, že minimum je sedm palců. Ovšem musíte dodržet podmínku, že se to přenosné zařízení musí vejít do kapsy. Vždy říkám, že to zařízení musí vyhovovat dvacetileté Asiatce - to je největší cílová skupina. Musíte se ptát: bude ten telefon nebo přehrávač nosit čínská žena kolem dvacítky s sebou?"
Tak co, kdo je nejdulezitejsi?

70 km - 14 h

Such a distance, more or less that time (there is 1,5 h of breaks included). And more than a week of pain in some part of legs and feet.

Just a little explanation: the march to Prcice is one of the most famous touristic/sport events in the Czech Republic. It was already its 42nd round this year. There are several routes you can choose from - the shortest one is 14 km, the longest one is 70 km.

I've been interested in going to Prcice for two years alredy or so but always something hapenned what had prevented me from going there (i.e. I didn't have the gutts). But this time I had told about that to so many people that I was simply forced to do so (btw: this approach works quite well for instance when you want to break).

Here are some comments (just a random set):

• the main problem was not the problem of being tired but pain of joints and during last 10-15 km also blisters,
• the beginning of the road is interesting especially due to architecture of new suburbs (usually featuring lack of taste), later on the landscape is what attracts attention,
• during first 40 km people walk rather in groups later they split,
• last 10 km were really critical - one was not only tortured by pain in various parts of the body but also by groups of people who walked just the shortest parts: families with little screaming children or groups of drunkards,
• well, one quite useful and inobvious piece of advice: if you are about to walk/run long distance it is wise to lubricate the area between you buttocks - you would never believe how much it can hurt because of friction after tens of kilometers (this time I was fine); it is also good to seal up nipples (again friction - this time with shirt),
• some pain killers may pay off - it is sort of doping...but what can I do, without three pills I wouldn't have make it,
• regarding food - hard to provide any valuable advice, I didn't eat all sandviches I prepared, on the other hand I ate all chockolate bars I had, I had three glasses of beer during the brakes and even one pickled sausage.

One question remains: why? Hard to say. Most likely to get the feeling that am able to make it. And also to walk in the nature. And to become more interesting and have something to write about :-). Everything counts.

Takova vzdalenost, takovy hruby cas (ve 14 h asi 1,5 h prestavek). A dele jak tyden trvajici bolest v nekterych partiich nohou (k tomu mirna hypochondrie).

Do Prcic jsem chtel jit uz asi tak dva tri roky, ale vzdycky do toho neco vlezlo (cti: vymekl jsem). Ale ted jsem to inzeroval tolika osobam, ze nebylo lze couvnout (tohle inzerovani neceho za ucelem dotlaceni sebe sama funguje napriklad pri rozchodech...). Par poznamek k celemu spektaklu, jak mi prichazeji na jazyk:

• hlavni obtize nesouvisely s unavou, ale s bolestmi kloubu a na poslednich 10-15 km i s puchyri,
• zacatek cesty je zajimavy diky architekture okoloprazskych satelitnich mestecek, pozdeji vladne krajina,
• tak prvnich 40 km se lide jaks taks drzi pohromade, pak se to zacne dost trhat,
• poslednich 10 km bylo kritickych, protoze k telesnym utrapam se pridalo psychicke stradani z rodinek s urvanymi parchanty a particek pivnich skautu (obe slo kratsi trate, takze meli energie na rozdavani),
• je to trochu zinantni, ale pokud se chystate na nejakou podobnou akci, doporucuji si promazat nejakym kremem to...no, proste mezi hyzdemi - kdyz se rozedrou, je to silena bolest,
• z podobneho ranku je i prelepeni bradavek (to jsem nakonec neudelal, ale siklo by so) - pro neduvtipne: zpocenost a trvale drhnuti o triko dokaze udelat sve,
• neni od veci si vzit s sebou prasky proti bolesti - moralne je to trochu pochybne, protoze se tim devalvuje cela kalvarie, ale co nadelam - bez tri ibalginu bych to asi nedosel,
• co se tyce stravy po ceste a v prubehu prestavek, nemam jednoznacne doporuceni - peclive pripravene bagety se syrem a salamem jsem nesnedl, docela mi smakovaly ruzne sladke tycinky, na jedne prestavce jsem si dal utopence, po ceste jsem mel i jedno velky a dve maly piva (desitky), zkratka si myslim, ze telo si rekne.

V tuto chvili bych asi nerekl, ze pujdu i pristi rok - hlavne kvuli mnoha asfaltovym cestam, ktere jsou dost unavne.

A samozrejme se nabizi otazka: proc to? Tezko rict. Asi ziskat to vedomi, ze na to mam. A taky se projit. A byt necim zajimavy a mit o cem psat :-). Everything counts.

Nesnesitelna lehkost... II / Unbearable lightness... II

Originally this article's name was "Technology, fears, and good hopes". But then I realized that it has quite a lot of to do with ony of my previous contributions...
Two issues related somehow to the technology that may be invented in the future.

You may know that one of the arguments of those who are rather against global warming countermeasures is that there will be some technologies invented in the future which will allow the manhood to deal with some of the unpleasant consequences of global warming in much more effective way than the technologies we have currently. Therefore they suggest not to do much now but rather wait for the future (because using the current technology would be too costly).
Another story: a friend of mine got married and she started considering having a baby with her husband. And then she realized that her grandmother become blind probably due to pregnancy. According to doctors there is also certain probability that the same would happen to my friend. So now she is rether considering an adoption.
But what if the medicine/science comes with some "countremeasures" to her potential diseas? That was my first idea - but being "a consultant" in these matters is something quite different to being the one who has to make the final decision.
Honestly, I am not sure how (whether) these two stories are somehow strongly linked to each other. What probably connects them is technology, fears, and good hopes. And the unbearable lightness of being...


Puvodne jsem chtel tenhle clanek nazvat "Technologie, obavy a nadeje". Ale uvedomil jsem si, ze ma dost co do cineni s jednim prispevkem z minulosti...
Dve temata, ktera maji neco spolecneho s technologiemi, ktere mohou byt vynalezeny teprve v budoucnosti.
Asi jste zaregistrovali, ze jednim z argumentu, kteri pouzivaji ti, kteri jsou v zasade proti protiopatrenim proti globalnimu oteplovani (a veci souvisejicich), je, ze v budoucnu budou vynalezeny technologie, ktere lidstvu umozni vyrovnat s nepriznivymi dopady globalniho oteplovani. A to mnohem efektivneji, nez by to umoznily technologie, ktere mame k dispozici nyni. Z toho duvodu doporucuji nyni neprijimat zadna protiopatreni, alebrz pockat do budoucnosti (protoze vyuziti soucasnych technologii by bylo prilis drahe).
Jiny pribeh: ma kamaradka se vdala a zacli s manzelem uvazovat o diteti. Pak si ovsem uvedomila, ze jeji babicky oslepla pravdepodobne v dusledku tehotenstvi/porodu. Podle lekaru je urcita pravdepodobnost, ze ji se stane totez.
Ale co kdyz medicina/veda prijde s nejakymi "protiopatrenimi" na jeji potencialni nemoc? Tohle byla asi prvni vec, ktera me napadla. Ale v tomto pripade, vice nez v jakem jinem, je role "konzultanta" dost odliseno od nutnosti skutecne se rozhodnout a ucinit rozhodnuti, ktere vas sameho ovlivni.
Nejsem si uplne jist, co spojuje tahle dve temata. Videl bych to na technologii, obavy a nadeje. A nebo nesnesitelnou lehkost byti...

Halík@People’s Papers

I ja jsem se zapojil do diskuse o vystave Bodies, ktera probiha v prazske Lucerne. Vyprovokovala me k tomu Martinova korespondence s prof. Halikem. A proto jsem jsme prispel jednim komentarem.

Backgrounds / Pozadi

Of what? / Ceho?

Everything counts...even the backgrounds you set on your desktop in the computer. The only issue is that I don't know how does it exactly counts. But I don't think you really care.
On the other hand what you may take care of is what YOU have on your desktop. So here is a little set of pics which many of I took intentionally to be used as backgrounds - last weekend when we went to Prague Botanical garder - to be used by me but I also thought of my blog readers (given there are any).
Maybe this bunch of pictures here just means that I am lacking meaningful words I could write - or maybe it just means that sometimes it is preferable to talk by pictures, gestures or other means.
Nevertheless - I have been already talking pretty enough. So - enjoy.

Vse se pocita...dokonce i pozadi, ktere mate nastaveno na plose pocitace. Jen jeste zjistit, jak se vlastne takove vec pocita (do ceho?). Ale to vas asi nemusi zajimat. Co by vas ovsem zajimat mohlo, je pozadi - ted mam na mysli jen to, ktere mate nastaveno na plose.
Takze predkladam k posouzeni mensi sadicku fotek, z nichz jsem vetsinu udelal jiz s umyslem, ze by se daly vyuzit jako pozadi - na mem pocitaci, ale myslel jsem i na ctenare sveho blogu (jsou-li jaci).
Mozna, ze tahla hromada obrazku je jen trapnym dukazem nedostatku vhodnych prezentovatelnych slov - anebo je to jen dukaz, ze nekdy je lepsi se vyjadrit obrazkem, gestem nebo jinym prostredkem.
At tak ci onak, uz kecam docela dost, takze zkratka a dobre - at se libi.

Let me know if you use any of them.

Kdybyste nahodou nejake pouzili, dejte mi vedet.

Basnicka licence a intelektualni ego II

Ve svem nedavnem prispevku jsem se neprilis pochvalne vyjadroval o prvni dile serialu Silver A.
Slibil jsem, ze po shlednuti druheho dilu si bud prisadim, nebo se budu kat.
Nakonec udelam neco mezi (jen nevim, jake slovo se nachazi nekde na puli cesty mezi prisazovanim a (l)kanim).

Kratce k druhemu dilu
Tedy: zatimco prvni dil rozehraval situaci a byl naplnen jakymsi "tichem pred bouri", druhy dil predvedl tvrde dopady. Zatykani, vyslechy na gestapu (vcetne dosti verneho zobrazeni tzv. biografu - mistnosti, kde cekali vyslychani na vyslech), popravy...
Potud jsem si tedy spravil mineni, neb bylo ukazano, ze odboj nebyl prochazkou ruzovym sadem obcas spestrenou nejakym tim milostnym dobrodruzstvim, k cemuz prvni dil dosti silne inklinoval.

Kde je tedy problem
Cely problem se tak skryva zrejme v postave hlavnich hrdinek a Bartose a jejich zobrazeni a chovani - tihle tri predstavuji pater pribehu, ve kterem se micha nebezpeci odboje s pritazlivosti, laskou a milostnymi dobrodruzstvimi.
Jako namet je to samozrejme velmi atraktivni. Otazka, ktera zustava, zni: kde je hranice mezi tim, co lze z historie vzit a vyuzit, a tim, k cemu je potreba prihlizet a nezanedbat (a pri tom jeste vyuzit lakavy namet milostnosti v situaci vnejsiho tlaku).
Abych byl konkretnejsi: Jan Valcik, zde vyliceny jako docela prijemna, normalni postava, patril spolu s Janem Kubisem k jednem z nejhure postizenych (da-li se to tak vubec popsat, zde bezne pouzivana slova selhavaji). Mel sedm sourozencu, vsichni byli popraveni. Jedna z jeho sester, v dobe zatceni tehotna, mela popravu odlozenu: porodila ve vezeni a popravena byla pozdeji.
Ve svetle techto hruz je zamereni se na milostne aspekty, respektive prilisny duraz na ne bez dostatecneho zdurazneni ostatniho, pochybne. Zda se mi.

Jak asi hodnotit "kacirska" dila
Ale vratme se jeste k te nastinene otazce, protoze ta ma samozrejme obecnejsi platnost v techto zalezitostech, ktere by se daly popsat jako hra s myty nebo vybirani spolecensky dulezitych temat bez vyznamnejsiho prihlednuti prave k jejich dulezitosti. Uvaha by mohla znit asi takto:

• Zakladni predpoklady: Pro jednoduchost pominme brakova dila, kde jde opravdu jen o senzaci.
• Zakladni predpoklady: Pak predpokladejme, ze dilo pojednava o tematu zavaznem a majicim svuj urcity kanon - o dulezitych hodnotach ci priobezich, ktere maji nejak definovanou podobu (at uz v obecnem celospolecenskem povedomi, ci v historickych popisech).
• Hodnotovy predpoklad: celospolecenske hodnoty a pribehy jsou hodnotne proto, ze usmernuji chovani jedince i skupin tak, ze cini zivot jedince i skupin hodnotnejsim, bezpecnejsim, umoznuji mu lepe uvazovat, snad byt i stastnejsi.
• Zaver: pokud ztvarneni latky prispiva k rozvoji hodnotoveho predpokladu (tj. dale obohacuje vyznam hodnot a pribehu pro spolecnost), pak ho hodnotim kladne.

Konec abstrakce, zkusim to ted trosku aplikovat.

Silver A bych asi jako brakove dilo nehodnotil. Pojednava o dulezitych historickych udalostech, ktere byly jiz nejakym zpusobem historicky popsany. Hodnoty hrdinstvi a obetovani, ktere si muzeme vzit z techto udalosti (obecne: druheho odboje), jsou zrejme nasledovanihodne, to se mi ani nechce nijak vysvetlovat. Ztvarneni tyto hodnoty rozviji dosti nevyrazne, neb se zameruje na uplne jine aspekty... Cili hodnoceni v teto rovine: nic moc.

Co kdyz ale...?
Kdyz jsem tak dopisoval predchozi, napadlo me, jestli to neni cele prilis mentorske: "melo by se psat/mluvit/natacet tak a tak, protoze republiku/hodnoty/spravne videni sveta si rozvracet nedame".
Rekl bych, ze ne. Klicovy bod vidim v tom, ze zde neslo o rozbijeni nejakeho mytu, ale jen o vyuziti atraktivniho tematu pro pomerne jalove pobaveni. Jiste nelze na kazde dilo klast nejvyssi naroky - ale v predpokladech jsem si vyminil, ze nebudu zvazovat brakova dila. S trochou nadsazky - kdyby by byl podobny serial natocen o Masarykovi nebo Karlovi IV., zrejme bych se tak necilil. V takovem pripade by mohlo jit spise o tribeni mysleni.
A o to by asi nakonec melo vzdycky jit...

Chodte vpravo

Prechazel jsem rano prechod na Florenci: prechod siroky, pocet lidi znacny. Najednou jsem zaslechl takove polohlasne, neprilis durazne co do vyraznosti, ale presto jakoby upenlive: "vpravo, vpravo!". Chlapik sel po prechodu vpravo - protiproud sel (ze sveho pohledu) vlevo. Cili vcelku logicky se pan citil ponekud utlacovan.
Zajimalo by me, co bylo presne jeho motivaci - jestli to chvilkove nepohodli, nebo zoufalstvi (to je asi to, co bylo v jeho hlase slyset) nad tou totalni blbosti.
Nevim, jak to presne nazvat - slovo, ktere me napada, je ponekud neslusne: kokotismus.
Zazivam ho casto, kdyz vystupuji z autobusu na Florenci - od Rasnovky prijede poloprazdny, zatimco zastavka je pomerne plna. Jsem jeden z maximalne tri lidi vystupujicich, zatimco dovnitr se chce nahrnout minimalne deset kusu. A ne ze by udelali ulicku - postavi se do oblouku okoli dveri, snad aby nahodou nenastoupili o neco pozdeji. Uz delsi dobu zvazuji a sbiram odvahu k nejakemu vykriku ci aspon povzdechu ("Narode cesky, rozestup se!").
Kokotismus - asi jinak to opravdu nazvat nelze, vzdyt jde o vitezstvi takrka prvotniho instinktu ("rychle k mrsine, nez ji ostatni sezerou") nad zdravym rozumem a taktem.
A proto prosim: chodte vpravo.
Post scriptum snad prilis explicitni: Prechod, jakkoli v teto historce realny, lze chapat jako metaforu mnoha jinych deju...

Krajina a hodnoty / Landscape and values

Easters at a cottage in Northern Bohemia. Besides a wonderful company the nature. For me the typical Czech landscape will always probably be the one which surrounds our cottage.
I am just reading a book by Mr.Cilek - a Czech geologist who is also a prolific author of essays on the landscape and it deeper and related meanings.
This recalled me of a little "philosophical" exercise I did certain time ago.
I believe that every man keeps in his mind some ideas about what is and what is not right or what values are the right ones. And man identifies with those values according to which he lives.
I think that in reality the number of values our life is really compatible with is quite small - when compared with the number of values we trust in.
This kind of finding ("I believe in so many values but my life is compatible with just a few of them") was quite interesting for me - scary and relieving at the same time.
One of the values I am pretty fine with is something what one could call love to this country, to this land. It is probably based on what I know about history. But maybe it was lighted up when I realized for the first time the beauty of this land...

Velikonoce na chalupe blizko Albrechtic. Krom dobre party (vdecnost patri Kviteti) predevsim priroda. Pro me ceska krajina zustane asi navzdy takova, jaka se jevi u nasi chalupy (vzpominam na skoro az sok, kdyz jsem poprve videl homole v severnich Cechach).
Okoli Albrechtic mi prislo velmi podobne tomu, nac jsem zvykly a co mam zaryto nekde v hloubce. Trochu mi to ladi s knihou, kterou ted ctu.
Pred jistou dobou mi vytanulo na mysli takove filosoficko-hodnotove cviceni (da-li se tomu tak vubec rikat).
Kazdy clovek asi chova ve sve mysli predstavy o tom, co je a co neni spravne, nebo-li jake hodnoty jsou ty prave. A ztotoznuje je s temi hodnotami, za ktere by byl ochoten se brat, resp. podle kterych zije. Myslim, ze ve skutecnosti tech hodnot, podle kterych zijeme, byva v porovnani s temi, kterym verime, spise mene. Nekdy jich muze byt i podstatne mene.
Takove zjisteni ("verim v kde co, ale skutecne se popasovat muzu jen s tim a tim") pro me bylo zajimave - trosku strasidelne, trosku ulevne.
Jednou z hodnot, se kterymi jsem srovnan, je neco, co bych, snad ne prilis pateticky, nazval laskou k teto zemi. Vychazi asi z urcite znalosti dejin, mozna ale, ze prvni "zazehnuti" vzniklo pri prvnim pohledu do te krasne krajiny...

Normal frog eggs. New life of nice creatures.
Obycejna zabi vajicka v ryze vedle cesty. Novy zivot roztomilych zivocichu.

Well, the clouds were just beatiful. Maybe even too much :-).
Mraky byly toho dne citankove krasne a dramaticke.

You cannot see it that well on the picture. But I found the view over so many ridges in reality very charming. Unreachableness and prompt.
Na fotce to tolik nevynikne. Ale pohled do dali pres dalsi a dalsi hrbety mi prisel krasny. Nedosazitelnost a naznak.

Mr.Cilek would probably appreciate this picture (place). Spirit of the landscape. Might be that there was a stela standing there. And someone knocked it down, broke it into pieces and put it into foundation of a cottage.
Tak tohle by se Cilkovi muselo libit. Duch krajiny. Kdo vi, jestli tam pred tim nestala kamenna stela, kterou kdysi kdosi povalil, roztkloukl a pridal do zakladu nektere z chalup. Kdo vi :-).

Do you know the final part of Seventh seal?
Zaverecna scena Bergmannova filmu Sedma pecet. Tak trochu.

Just an edge of a water tank (I like edges).

Okraj vodni nadrzky ve svahu. Jeji ucel neni jasny, ale rekl bych, ze je v ni voda pro snezna dela.

I know that it is not recommended to take pictures against the sunlight. But I simply couldn't help myself. I was crawling, twisting over a plash - but I think it was worth it.

Ja vim, ze proti slunci se fotit nema, ale tohle mi proste nedalo. Plazil jsem se po zemi, kroutil se nad louzi, ale vysledek, myslim, stoji za to.

Or not?

Ne?

You could simplify it just into several lines and areas. Beauty of geometry?

Cele by se to dalo dat do nekolika car a ploch. Krasa geometrie?

Maybe the picture would be prettier without the wire. Maybe not. Nevertheless you must ask a question about taking picture of a landscapes without wires, chimneys, ...

Rikam si, jestli by to bylo tak zajimave i bez tech dratu. Mozna, ze ne. Ale casto jsem si rikal, jak by se fotila krajina bez dratu, kominu...

Just a picture.

Proste fotka.

Spirit of the country. Again.

To by bylo taky neco pro Cilka. Duch krajiny.

Fotecka / Picture

After so many pics of nature there is time for a picture of me. Why not?

Po tolika fotkach prirody je cas na jednu fotografii me malickosti. Proc ne?

Basnicka licence a intelektualni ego

S velkym ocekavanim jsem tuto nedeli na CT 1 shledl prvni dil filmu Silver A.
Dojmy smisene.
Pozitivum: tema me velmi blizke (ne nahodou jsem svoji diplomku venoval "Muzum zvlastni skupiny D", tedy vsem vysadkarum, kteri byli, nebo meli byt vyslani za 2. svetove valky do Protektoratu).
Negativum: zamereni se a vykresleni Alfreda Bartose jako, rekneme, nezdrzenlive osoby (cesky: holkare). Proto doufam, ze se mi podari zjistit, na zaklade jakych pramenu byl napsan scenar.
Na zaklade toho, co vim, byl Bartos prikladny vojak, mel vytecne osobni hodnoceni. Faktem take je, ze jen na zaklade jeho fotografii se da rici, ze to byl neobycejne pohledny chlap, ktery musel byt pro zeny velmi pritazlivy.
Chapu, ze film pracuje s urcitou "basnickou licenci " - vsimli jste si, ze se vysadkari predstavovali svymi pravymi jmeny?
Cili v cem je problem? Ano, sahli mi na nekoho, ke komu vzhlizim.
Takze pak me velmi rychle napadla otazka, jestli nejsem v situaci vsech tech, kteri protestuji proti filmum jako je Posledni pokuseni Jezise Krista apod. Ale zase jsem se nechtel dostat do pozice nekoho, koho povazuji za prilis, rekneme, zapskleho a ci nechapajiciho obcas kacirsky pohled na myty a uctivane hodnoty.
Rozhreseni pro me intelektualni ego: rozdil vidim v tom, ze Bartos a dalsi nejsou myty ani modly. Myslim, ze povedomi o techto lidech je mezi drtivou vetsinou lidi minimalni. V takovem momente neni "kacirska basnicka licence" na miste, protoze nebori ci nenapravuje nejaky prilis vznosny a pateticky obraz, protoze takovy obraz jednoduse neexistuje. Coz me mrzi.

Nezbyva, nez se kouknout na druhy dil. A pak si prisadit, nebo se kat.

Okolnosti k jazyku do te miry sugestivni...

Mam dojem, ze mnoha Cechum finstina moc nevoni. Ale po tomhle by mohli nazor zmenit. Asi dost zalezi kdo a jak tou ci onou reci mluvi. V tomto ohledu ma treba takova nemcina dosti zasadni dejinnou nevyhodu...