Chalupnicka spina za nehty

Po kolika mesicich na chalupe?
Jak jinak, osvezeni a nasati energie, hlubsi. Uz cesta byla dobra, v postupne zapadajicim slunci jsem si uvedomoval jemnou krasu Polabi, ktere jsem mel vzdy za nezajimavou placku (to bude tema Cilkovejma knihama). Bylo to i tim svetlem - je to zname, ale stoji to za pripomenuti: informace, ktere ziskavame o objektu, jsou významne ovlivneny uhlem, pod kterym objekt osvetlujeme.
A pak vse uplne jinak, nez v Praze: povleceni po zime skoro mokre, ale spat se v tom jeste da. Sudy tata teprve vyvalil, takze voda na klasicke sudni hratky nebyla. Tri dny bez poradneho myti - abych to nevydrzel! Vlastne je divne, ze mam potrebu o tom takhle psat, ale holt bezny zivot je jiny a psat se mi chce predevsim o tom, co vytrhuje.
A samozrejme tri dny volna. Krasne pocasi k tomu. U Toulovce (ci U Vodnika, pro matematiky) bylo vzdy uplne plno, v nedeli vecer vedle par kytar i bubny a basovka se zesilovacem. A pridaval se k tomu tramp s foukaci harmonikou (mel vojenskou bundu s maskovanim z 80. let, tusim, takove to jehlici - to se uz dneska moc nevidi).