Mit vice casu...

...cetl bych nektera klasicka dila, ktera jsem kdysi, najme na gymnaziu precetl. Balzaca, Dostojevskeho, Tolsteho... Cist tyto veci znova znamena odkryvat nove rozmery, ktere se vryvaji do mozku a utvari zivotni zkusenost, nekdy snad i moudrost; neco co jsem kdysi ve svem veku nemohl pochopit - intelektualne, emocionalne, na zaklade zivotnich zkusenosti nebo nedostatku vypestovane pozornosti.
Kdyz jsem pred nedavnem videl Mlceni jehnatek, krom toho, ze jsem se rochnil v genialnosti scenare, rezie a hereckych vykonu, uzival jsem si i nektere aspekty, ktere mi drive unikly - treba nektere jemne nuance vztahu mezi Lecterem a Clarice.
Ale cas neni. A tak obcas brouzdam po youtube a hledam "stare flaky" - v poslednich prispevcich takovych uvidite vice.
Dnes jsem zavital do starych slovenskych pisni - pravda, neco noveho v tom nalezt neni lehko. Mullerovo Po schodoch je zname az prilis. Ale Vidiecan od Vidieku je neco jineho - predevsim nevim, kam tuhle pisen zaradit. Rock to neni, na pop se mi to uplne nezda, jakoby nejake zachvevy reggae...nevim. Ale energie z toho na me sala velika a to je asi to, co se mi na techhle starsich vecech libi.
A kdyz je casu malo, na premysleni to neni, tak tedy Macejko (no ano, libi se mi hlavne ty tanecnice :-)).