Pri trose pozornosti venovane napriklad idnesu bylo lze zaznamenat clanky o armadnim kurzu Komando.
Kdosi si v jedne diskusi povsimnul, ze to byla z velke casti kopie clanku z minula ;-) (koneckoncu zjistit, kdo od koho opisuje, neni uplne jednoduche - viz clanek na natoaktual). Zkratka - zakladni informace tu je, ted je potreba se podivat trochu hloubeji.
V novinarskem provozu samozrejme neni casu na vetsi detail - i kdyz si dovolim tvrdit, ze to je spise nechut, nebo, nejhorsi moznost, nevedemost, ze by vetsi detail mohl existovat. Pritom onen detail je vskutku zajimavy, protoze napriklad souvislosti mezi timto kurzem a moznym vzdelavanim na vojenskych vysokych skolach leccos vypovida o povaze tech skol i o tom, jak se na to diva Generalni stab (nebo aspon gen. Opata).
Takze pokud by vas nahodou zajimalo vice, doporucuji si precist nasledujici:
Clanek Pochoduj, nebo zemri v lednovem A-Reportu (pdf, 7,7 MB)
Zajimava jsou slova jednoho z instruktoru: "Mám někdy pocit, že část našich vojáků jsou počítačové děti, které by nejraději, aby se výcvik a případné bojové nasazení odehrávalo jen virtuálně na obrazovce. Trénink v terénu přijímají jen neochotně. Nechtějí si připustit, že jsou místa, kam se autem nedostaneme, kde nemůže přistát ani vrtulník. A nemusí se přitom jednat pouze o nepřístupný terén, na vině může být i počasí. Pokud ale chci splnit úkol, musím si umět sbalit batoh a odnést na místo zbraně, munici a veškerý potřebný materiál. To zvládnu jedině v tom případě, že budu mít dostatečnou fyzickou kondici a vytrvalostní trénink."
Clanek Kdyz slunce nezapada v kvetnovem A-Reportu (pdf, 6 MB)
„Způsob léčky se časem příliš nemění. Jejím základem je skryté vyčkávání na objekt, který chceme přepadnout. Tady to zaměstnání má úplně jiný rozměr. Vedou ho totiž velice zkušení instruktoři, kteří mají za sebou většinou několik zahraničních operací. Ty nejnovější poznatky z míst konfl iktů zapracovávají nejen do přednášek, ale i do praktických zaměstnání,“ vysvětluje velitelka čety ze Strakonic, nadporučice, kterou všichni v tomto kurzu znají pouze pod číslem 16.
A v dubnovem A-Reportu je rozhovor s generalem Opatou, kde se o kurzu take hovori (pdf, 4,5 MB) - ten tento kurz udajne jeste jako velitel 4. brn zakladal.
"Bojové kurzy Komando budou z mého pohledu velkým přínosem pro nejnižší velitele a důležité je, že využívání zkušeností z Afghánistánu a zahraničních cvičení kurzy kvalitativně posunuje. Ideálně by kurz Komando měl být kvalifikačním předpokladem pro velitele družstev, čet a rot u bojových jednotek mechanizovaných a lehkých praporů, včetně výsadkového a průzkumného. "
A proc o tom vsem pisu? Krom celkove naklonnosti k vojenstvi priznavam, ze bych rad nekdy neco takoveho absolvoval - neco tomu veeeelmi vzdaleneho, kurz GO poradany Prazdninovou skolou Lipnice, byl zazitek na cely zivot - nepohodli, rozvijeni dovednosti, osahani a pochopeni prostoru pro vlastni rust v oblasti posilovani vule a uvedomovani si vlastniho tela a mezi mysleni. Ale to je uz nejakych 17 let. Takze bude potreba se po necem porozhlednout.
Ma to samozrejme i dalsi mozny rozmer - moznost neceho podobneho v korporatnim svete. Urcitou obdobou, i kdyz dosti nedokonalou, jsou souteze v reseni pripadovych studii, ktere se ale delaji primarne pro studenty. Ale to je jen velmi slaby odvar veci jako je komando. Vlastne nejzajimavejsi na tom je asi nasledujici - je to kurz pro uzkou profesni skupinu, tedy neco takrikajic organizovaneho zamestnavatelem, ale zaroven to pro ty lidi musi byt i obrovsky impuls pro jejich osobnostni rust.
Posts
No comments:
Post a Comment