Jak veci maji byt

Karel Kriz v pondelnich lidovkach v komentari s nazvem "Krize statu a jeho 'klientu'" neprijemne pojmenoval nektere zajimave rysy soucasne blbe nalady. Vybiram to nejzajimavejsi:

"Ve spolecnosti se siri (mozna uz i prevlada) klientelisticka narokova mentalita. Nejvetsi zajem je o zamestnani 'v eraru'. Jsou tam vyssi platy, vyssi jistoty a mene prace. Vetsinu minulych a vsechny soucasne a chystane stavky organizuji odborari statnich podniku a instituci. Urednici, lekari, ucitele, pravnici, policiste. Nejvetsi starost o sve platy maji soudci. Hlavni problemy ma zeme zrovna v tech oblastech, kde pracuji prave vyse zminene skupiny lidi. Stat a jeho zamestnanci svou praci generuji blbou naladu v zemi, a pak proti sobe jeste protestuji!
Skutecnost, ze stat ma nejvice zamestnancu (a konzumentu socialnich plateb) ve sve demokraticke historii, kteri jsou placeni (vyplaceni) nejlepe, jak kdy byli, na dluh, a zrejme proto proti sobe stavkuji (nadavaji na stat), aby dluh byl jeste vyssi, je zvlastni formou zvrhlosti a spolecenske patologie."

Je fakt, ze citovany text obsahuje nejednu nepresnost nebo aspon diskutabilni zaver - neni napriklad pravda, ze by napriklad posledni demonstraci odboru organizovali jen statni zamestnanci. Po snizovani platu take neni pravda, ze statni zamestnanci jsou nejlepe placeni, co kdy byli. Je sporne, jestli tato zeme ma hlavni problemy v oblastech, kde pracuji vyse zmineni lide.
Ale zaroven obsahuje i mnoho hodneho zamysleni: platy soudcu, to je tema samo pro sebe. Ze je statnich zamestnancu asi nejvice v demokraticke historii, zrejme pravda bude - a to jako spravne uplne videt nelze. Ze zamestnanci "proti sobe stavkuji" je urcita zkratka (protestuji spise proti politikum), ale neco do sebe ma - kvalita statnich sluzeb je mnohdy na povazenou, jakkoli je tezko rozdelit "vinu" mezi uredniky a politky.
 
Zajimave je pokracovani komentare, kde se Karel Kriz zamysli nad pesimismem, ktery siri i vlada: "Proc nasi reformatori narod porad otravuji, strasi a demotivuji, je otazka pro ne samotne. Tato protikapitalisticka mentalita vsak je velmi skodliva a kontraproduktivni." A zajimave to srovnava s proslovem Ronalda Reagana: "Postavte se na vlastni nohy! Nebojte se! Zakladni pravdou americke historie je, ze nesanze, a nikolvi vladni iniciativa zoceluji charakter, nuti k cinum a vytvareji pracovni prilezitosti. Kazdy, komu se podari prekant panujici pesimisticke nalady, bude vitez. A pak vyhraje cela Amerika."
Opet zkratka, ale koneckoncu tech je politika plna.
 
Co je tedy tou krizi? Nejspise neschopnost videt, jak veci maji byt a jak mohou byt. Obe vyzaduje dve vlastnosti:

• nezastreny rozum, ktery umozni videt, co mame delat (at uz jde o politiky, odborare, uredniky, nebo proste kazdeho z nas)
• a silnou vuli umoznujici se podle toho poznani chovat.

Ani jedno neni, citim to na sobe denodenne, vubec lehke.
Ze to jde, i kdyz treba jen ze zvyku, ukazuje Karel Kriz na netrivialnim prikladu (pravdivost nejsem s to overit, ale budiz mu vereno): "V prvni polovine tricatych let, kdy byla u nas skutecna krize a spousty opravdu socialne potrebnych a stavely se pohranicni pvenosti, dokazal cesky stat vychazet s vyrovnanym rozpoctem. Bez vyjimky".
Ceka nas hodne prace.