Zacatky a konce

Casto je nejtezsi s veci zacit. Pak muze byt nejtezsi s ni skoncit. Hlubsi uvaha ukazuje, ze tu jsou celkem 4 moznosti: zacatek (nejlehci, nejtezsi) * konec (nejlehci, nejtezsi). Ale jejich konkretni rozbor by skoncil u nejake filosofictejsi uvahy, a na to ted nemam prostor.

 


(psano v 6:22 ve vlaku cestou do Ostravy pri chystani na jednani a uvahach o tom, jestli jednani nepostavit spise nez na zjistovani na overovani hypotez, a pri poslechu Lisbon Maru)

Smutky

Zemrel Zdenek Sykora. Pocity z jeho retrospektivni vystavy ve mne zustavaji... Vyvoj od krajin k linii
m se zdal naprosto samozrejmy, zcela samozrejmy. A jeho zivot ucitele, sportovce, manzela. K nekterym lidem se proste musi vzhlizet, nelze jinak - ne z povinnosti, ale z pocitu, kteri prichazi a nelze si pomoct.

Ve stejne dny prisel svet i o Jana Mancusku. Umelce jine sorty, ale stejne naruziveho a zatateho. Mohli tu byt jeste mnoho let, kdy by meli stale co rict. Jinak, a lepe, to rekl Vladimir Kokolia.

Radostnou zvest hlasame...

...mit tak cely tenhle klip.



Plna verze zde. To uz mel zpevak zjevne dost. Ale evangelium se musi hlasat do roztrhani tela. Rakev mu ozdobi, "hustou bilou penou!". Zazni zvuk kovadlin!

Cy Twombly

25.4.1928 – 5.7.2011

More
Sometimes the first perception is the best.

Svistejici kulky, vrzajici penis a osm paradoxu

Mame svatek, nalada nicnedelava (pominu-li nejake ty pracovni ukoly), myslenky a kurzor bloudi internetem po zajimavych strankach, na kterych jsem jiz delsi dobu nebyl.

• Nejste-li biolog, lze to povazovat za blbinu, kuriozitku. Ale i tak nestoji nez smeknout pred rozmanitosti prirody: "Jediný sameček drobného vodního hmyzu se vyrovná celému orchestru. Hluk, který vydává, totiž dosahuje téměř sta decibelů." A to nechtejte vedet, jak ten zvuk presne vydava :-). Vice na strankach Leonarda.
• Tamtez, a k dnesnimu svatku Mistra Jana pripadne, se lze docist o "spatnem konci muze, ktery svolal Kostnicky koncil". S pohledem do takove minulosti ani nelze citit nejake zadostiucineni, ci neco podobneho. Zkratka a dobre, (nejen) vrchnolne boje o moc, zvlaste pak v dobach prelomovych, se nevedou v rukavickach a jaksi z podstaty veci to nejsou win-win situace... Common sense.
• A jeste jednou z Leonarda - neco o zmenach mozku u tech, kteri se 12 hodin denne venuji hrani on-line her. Ze takove zmeny probihaji, to nezni prilis prekvapive. Ale jak to vypada u tech, kteri sedi u pocitace zhruba stejne dlouho, ale ne hrave, lec pracovne? Co se deje s jejich mozkem?
• Necham se chvili bavit - dobrym zdrojem byva zpravidla Vandalog, tentokrate s prispevkem New ad disruptions from mobstr and Eyesaw, z nehoz pochazi i nasledujici fotka.

• Mene zabavny, ale o to poucnejsi je prispevek Jak Nizozemci obsazují pirátskou loď na onwar - clovek nemusi umet holandsky, aby bylo jasne (zvlaste pri pohledu na dva oDstrelovace), ze v kuzi piratu by byt nechtel. Pekne propagacni video ;-). Pocte
• To Kokolia pise mene vazne, ale i s dobrymi postrehy - o behani: "Můj styl obsahuje samurajské prvky. Dole kmitám nožičkama, abych od bránice nahoru se jenom vezl. Všechno dýchání deleguju dolů, čím níže, tím lépe. Jakmile bych vyklenul hrudník a začal dýchat budovatelským způsobem, v tu ránu bych umřel." A taky zajimave analyzuje etymologii slova manazer: "Manažer, co to je za slovo? – asi něco žere! – a co žere? – manu? – nebo money?" - kolik manazeru tohle napada?
• Filosoficteji narocnejsi je prispevek osm paradoxu - umelecke mysleni, pripomina mi Jiriho Davida s nekterymi jeho dily, analyticky mozek by tohle nevymyslel, a nebo po dlouhe uporne snaze. Jeste ze jsou v lidstvu obe (nejsou-li jiz zniceny on-line hranim).
• A snad na zaver neco malo o konspiracnich teoriich - nekolik dobrych argumentu proti nim, jakkoli diskuse pod clanekm ukazuje, ze vytvoreni uspokojive teorie konspiracnich teorii nemusi byt uplne jednoduche. Rozhodne lepsi, nez nektere clanky pokousejici se v posledni dobe o totez. Dobry doklad tvrzeni o dusevni nedostatecnosti nekterch "konspiratoru" lze nelezt napriklad zde, stoji to za to.

Co si z dnesniho digestivu odnesu, to veru nevim. Snad trochu uvolneni, pobaveni, pouceni a kazdopadne radosti do zivota.

Propagovati dobre zbozi budes

Hospodarske noviny rozjely velkou reklamni kampan, budiz jim prano. Ale stara pravda rika, ze propagovat ma smysl pouze dobre zbozi - je-li spatne, pod vlivem reklamy si ho jednou koupim, po druhe ne. U novin to plati vice nez u ceho jineho.
V dnesnim cisle (v zasade si kupuju uz jen patecni vydani, a to najme kvuli architekture v magazinu) se "zbozi" predvedlo v nejlepsim svetle: v zivotopise Czeslawa Milosze (za clanek o jeho sbirce mohu jinak jen pochvalit) se objevuje krasna formulace, ze se "za valky podilel na ilegalnim odboji" (podle vzoru "hospitalizovan v nemocnici" nebo "kratky brifink"). Cestinarske krasy jsou i o dve stranky drive, kde se dozvidame "ze s navrharem (...) neni neco v poradku, zpozorovali jiz navstevnici breznove parizske prehlidky, na kterou se Decarnin nedostavil." Ano, nejlepe se pozoruje nedostavene.
Ale budiz, cestinarskou uchylku nemusi pestovat kazdy, ale udelat tak mizerny rozhovor, jako ten se Stredulou, sefem odboroveho svazu KOVO, to je na vyhazov - zoufale z nej cisi, jak jsou novinari na odborare nabrouseni (uvodni otazka: "Pripomente nam prosim, kolik procent hlasu ziskaly odbory v minulych volbach?" ma sice rozumne jadro, ale formulace je zoufala a nasledujici otazky to jen potvrzuji). Nakonec se skoro nedozvime nic podstatneho, ani se nepodari nektere odborarske nehoraznosti poradne rozebrat. Zbytecna prace - snaha o senzaci a klouzani po povrchu. Ach jo, sedam na vlak a mirim do Bohnic.

Nechci byt stejna svine jako vy

V prumeru vzato jsem docela klidny cloveka a poradne vytocit me dovede akorat mizerna obsluha v restauraci a Ceske drahy. A ted taky odbory. Obecne k nim pozitivni vztah uplne nemam, ale nektere jejich argumenty jsou prinejmensim hodny zamysleni - a snad s tim, jak starnu, jsem schopen videt lecjaky problem i z druhe strany.

Ale posledni akce ohledne planovane stavky me vytocil na miru nejvyssi. Zde je 5 dobrych argumentu, proc si muzete v klidu zanadavat zejmena na vedeni odboru a v klidu a uprimne si rict, ze to jsou pekny svine:

1. Patecni oznameni stavky je svinarna. Oznamit konani pondelni stavky v patek v poledne, to je proste svinarna. Se zamestnavatelem se na moznosti dovolene, prip. nejakeho jineho reseni domluvite uz jen tezko. (Chapu, ze cilem stavky je, aby "bolela", ale o tom dale.)
2. Neni to stavka proti vlade, ale proti normalnim lidem. Stavka je pry zamerena proti vlade. Ale zabere to na ni? Na 90 % ne, snad ustoupi v nejakych detailech. Nejvetsi dopad to bude mit na obycejny lidi. Dobre to komentuje Slavek Parenica: "Protestní akce má být namířena na podporu starších zaměstnanců - i když je to trošku absurdní, protože současných šedesátníků se zvýšení odchodu věku do důchodu příliš nedotkne - ale hlavně zmíněná forma protestu způsobí nejvíce problémů právě těmto zaměstnancům. Mladý člověk je schopen do zaměstnání dojít pěšky, nepracuje-li například na druhém konci Prahy, nebo dojet na kole. To je velmi těžké vyžadovat od zaměstnance kterému je okolo šedesáti let. Výsledek může být i takový, že mladší zaměstnanci se do práce nějak dostanou a ti starší nikoli. Z pohledu zaměstnavatele se tudíž může jevit starší zaměstnanec jako méně spolehlivý a tudíž méně vhodný k zaměstnání, oproti jeho mladším kolegům." "Omluvy" jsou prd platne - a vzhledem k dusledku, ktere bude stavka mit, jsou i silne pokrytecke. A krom toho jsou nehorazne. Viz dalsi bod.
3. Za vsechny zcela urcite nestavkujete, milankove. Rikat, ze stavkujete za vsechny ("Pomajbík řekl, že podle právní analýzy odborů se podmínka vyhlášení tři dny předem na nynější stávku nevztahuje, protože akce se má konat 'na obhajobu ekonomických zájmů všech'. Odboráři tak postupovali 'standardně podle zákonů a ústavy, evropských a mezinárodních norem', dodal předák."), to je nehorazna drzost. Z logickeho hlediska to znamena, ze bud jste po x stech letech politickych boju ruznych nazorovych a zajmovych skupin nalezli jakysi "kamen mudrcu" a zjistili jste, co je zajmem vsech, nebo jen lzete. Bez diskuse - b je spravne. Ohanet se takovym argumentem je proste hovadstvi.
4. Takto vyhlasena stavka je hazard. Nejen, ze tim mnoha lidem takrikajic "zkomplikujete" zivot, ale zaroven tim muzete zpusobit zasadni "skody". Napadlo vas napriklad, kolik doktoru se nemusi dostat do prace a provest zivot zachranujici vykon? S tim patecnim terminem vyhlaseni tuplem...
5. Radikalita stavky ubira odborum na duveryhodnosti. Mozna vubec nejhorsi je to, ze takhle pojatou akci, ktera nasere x tisic lidi, potencialne prohospodarite zbytky sve duveryhodnosti (te, ktere tak "vzrostla" tim, jak jste usilovne demonstrovali proti veskeremu predchozimu zadluzovani), jez by mohla poslouzit pro prosazovani vasich argumentu. S mnohymi mohu nesouhlasit (ale ne se vsemi, napriklad s hranici pro odchod do duchodu a schopnosti vykonavat urcitou praci), ale roli odboru jako urciteho typu hlasu pro spolecenskou debatu nepodcenuju.

Vytaci me do bela, jak vyuzivate svoje postaveni pro to, abyste vydirali ostatni. Kdybyste misto rizeni tramvaji pecovali o krouzkovani ptaku, vasi stavky bychom si vubec nemuseli vsimnout a vy byste meli utrum. Mam urcite pochopeni pro odborare v tom, ze tak reaguji ve stylu "na hruby pytel hruba zaplata" - ale to neni zaklad pro udrzitelnou formu diskuse. Dostavaji se na stejnou uroven se svym protivnikem, a tim padem jakakoli diskuse s nimi, jako s moznou alternativou, ztraci smysl.

Co s tim? Davam si pro nejblizsi dobu zavazek - pri nastupu do MHD se budu snazit promluvit s ridicem a vysvetlit mu sve stanovisko - treba ve forme vyse uvedenych peti bodu. Myslim, ze takhle to meli delat oni. Snad je toto cesta jak jim ukazat, ze to, co delaji, je debilita prvniho stupne. Nechci byt svine jako oni.

Beauty of summer

Nothing to add...

Two worlds

This time I would like to show you two music movies - one I knew for quite a while and one I discovered just the last week. Of course the music is pretty different. But I believe they have something in common - you may call it dedication or sense for a particular dimension of life and emotions it brings.
And btw - I like both of them.

Polar expedition

The set of photographs on English Russia called Amazing Polar Expedition Along the Tundra doesn't need any comments. There are tens of great pictures - and a story of great adventure behind.

Jak veci maji byt

Karel Kriz v pondelnich lidovkach v komentari s nazvem "Krize statu a jeho 'klientu'" neprijemne pojmenoval nektere zajimave rysy soucasne blbe nalady. Vybiram to nejzajimavejsi:

"Ve spolecnosti se siri (mozna uz i prevlada) klientelisticka narokova mentalita. Nejvetsi zajem je o zamestnani 'v eraru'. Jsou tam vyssi platy, vyssi jistoty a mene prace. Vetsinu minulych a vsechny soucasne a chystane stavky organizuji odborari statnich podniku a instituci. Urednici, lekari, ucitele, pravnici, policiste. Nejvetsi starost o sve platy maji soudci. Hlavni problemy ma zeme zrovna v tech oblastech, kde pracuji prave vyse zminene skupiny lidi. Stat a jeho zamestnanci svou praci generuji blbou naladu v zemi, a pak proti sobe jeste protestuji!
Skutecnost, ze stat ma nejvice zamestnancu (a konzumentu socialnich plateb) ve sve demokraticke historii, kteri jsou placeni (vyplaceni) nejlepe, jak kdy byli, na dluh, a zrejme proto proti sobe stavkuji (nadavaji na stat), aby dluh byl jeste vyssi, je zvlastni formou zvrhlosti a spolecenske patologie."

Je fakt, ze citovany text obsahuje nejednu nepresnost nebo aspon diskutabilni zaver - neni napriklad pravda, ze by napriklad posledni demonstraci odboru organizovali jen statni zamestnanci. Po snizovani platu take neni pravda, ze statni zamestnanci jsou nejlepe placeni, co kdy byli. Je sporne, jestli tato zeme ma hlavni problemy v oblastech, kde pracuji vyse zmineni lide.
Ale zaroven obsahuje i mnoho hodneho zamysleni: platy soudcu, to je tema samo pro sebe. Ze je statnich zamestnancu asi nejvice v demokraticke historii, zrejme pravda bude - a to jako spravne uplne videt nelze. Ze zamestnanci "proti sobe stavkuji" je urcita zkratka (protestuji spise proti politikum), ale neco do sebe ma - kvalita statnich sluzeb je mnohdy na povazenou, jakkoli je tezko rozdelit "vinu" mezi uredniky a politky.
 
Zajimave je pokracovani komentare, kde se Karel Kriz zamysli nad pesimismem, ktery siri i vlada: "Proc nasi reformatori narod porad otravuji, strasi a demotivuji, je otazka pro ne samotne. Tato protikapitalisticka mentalita vsak je velmi skodliva a kontraproduktivni." A zajimave to srovnava s proslovem Ronalda Reagana: "Postavte se na vlastni nohy! Nebojte se! Zakladni pravdou americke historie je, ze nesanze, a nikolvi vladni iniciativa zoceluji charakter, nuti k cinum a vytvareji pracovni prilezitosti. Kazdy, komu se podari prekant panujici pesimisticke nalady, bude vitez. A pak vyhraje cela Amerika."
Opet zkratka, ale koneckoncu tech je politika plna.
 
Co je tedy tou krizi? Nejspise neschopnost videt, jak veci maji byt a jak mohou byt. Obe vyzaduje dve vlastnosti:

• nezastreny rozum, ktery umozni videt, co mame delat (at uz jde o politiky, odborare, uredniky, nebo proste kazdeho z nas)
• a silnou vuli umoznujici se podle toho poznani chovat.

Ani jedno neni, citim to na sobe denodenne, vubec lehke.
Ze to jde, i kdyz treba jen ze zvyku, ukazuje Karel Kriz na netrivialnim prikladu (pravdivost nejsem s to overit, ale budiz mu vereno): "V prvni polovine tricatych let, kdy byla u nas skutecna krize a spousty opravdu socialne potrebnych a stavely se pohranicni pvenosti, dokazal cesky stat vychazet s vyrovnanym rozpoctem. Bez vyjimky".
Ceka nas hodne prace.

Praha - Prcice, druhy pokus

Do Prcic jsem sel z Prahy poprve pred 4 lety. Vysledkem bylo i neco rad pro pripadne dalsi pokusniky. Kazdopadne jsem si dal tak, ze dalsi dva roky jsem na to nemel pomysleni a loni jsem nejak nezvladl trenink. Letos jsem pripravu pojal aspon trochu lepe: ranni 45-minutove chuze na metro, o vikendech 3 hodinove chuze po asfaltovanych chodnicich, na konci pak totez s cca 15-kilovym batohem. Rekl bych, ze na skodu to nebylo. Jak probihal samotny letosni pochod?
Slo celkove docela dobre, hlavne zada drzela velmi dobre - pamatuju, ze minule jsem po jednom z poslednich zastaveni sel asi 100 m v docela hlubokem predklonu, protoze jsem se nemohl narovnat.
Cil pro letosni rok se podarilo splnit - dojit bez prasku proti bolesti (minule bych to bez nich asi nedokoncil). Cas o neco horsi - 14,75 h vc. prestavek, ty mohly trvat dohromady tak 1,75 h.

K radam a poznatkum z minula:

• Strava: Zda se, ze chystat si housky s necim uvnitr prakticky nema smysl. Snedl jsem jednu ze ctyrech. Mozna si spis s sebou vzit kus syra a salamu. Tycinky se hodily, ale taky jsem snedl jednu neb dve. K tomu jeden banan. Vlastne jsem jedl hodne malo. Na zastavkach jsem mel jen jednu ne uplne valnou bramboracku. Na posledni 14 km jsem se pak dost krmil hroznovym cukrem, ten hodne pomohl. Jinak jsem si daval sodovky, colu, juice, ovocny koktail, jedno male pivo (minule jsem jich mel rozhodne vice, tentokrate jsem to nechtel riskovat), rozpustnou kavu, k tomu vsemu dva male rumy. Videl jsem nekoho jist/pit energeticke gely, to by se jeste dalo zkusit. Nejhorsi bylo chodit kolem stanku s klobasami - vonely a vypadaly bozsky, ale riskovat jsem to nechtel.
• Pece o telo: Bradavky jsem si prelepil, mezi pulkama se promazal, takze tady bylo vse ok. Po prichodu domu jsem zjistil, ze by stalo za to si vybrat jemnejsi spodky a promazat se i...no, proste vpredu ;-). Co proti puchyrum, to nevim - na leve pate je jeden velky jak brno. Vzniknul tak po 20 km. Snad boty, ktere vice vetraji a dobre sednou. A jeste neco: na kazde zastavce jsem se snazil maximalne se protahnout, vsechny casti tela, a taky si vymenit ponozky. Zvlaste to protazeni hodne pomaha.
• Pece o ducha: Poslouchal jsem radio z mobilu, to nebylo spatne, akorat ze tim, jak se clovek vzdaluje od Prahy, ubyva stanic, a ty zbyle kvalitu nevylepsuji. Kdyz na Blaniku oznamili, ze pristi hodinu budou hrat "Michala Davida, Karla Gotta a Helenu Vondrackovou", to mi uz prislo moc. Zajimavy je vztah mysli a bolesti: kdyz tomu propadnete, chce se vam to vse zabalit a nasednout na vlak. Ale kdyz si uvedomite, ze ta bolest neni nijak strasna (treba spaleni se varici vodou je horsi), tak to jde. Proste pocity je potreba "ridit".

Jestli vyrazim i pristi rok, to jeste nevim. Prozatim bych rekl, ze jo. S cilem bez prasku pod 14 hodin. Pripadne se budu inspirovat jinde - dalkovych pochodu se u nas porada prekvapive hodne. Vice zazitku z pochodu do Prcic napriklad zde.

It was four years ago when I participated for the first time in the Praha-Prcice long-distance walk (70 km). Based on that I shared with you several tips for such an enterprise. After all it was such an effort that for the two following years I had no intention to repeat it whatsoever. Last year I intended to go but somehow failed in the "training phase" (or my motivation was not simply high enough).
This year I trained by 45 minutes walks to metro station in the mornings, continued with 3 hours long walks and eventually did the same with 15 kg backpack. It paid off.
The long walk was quite fine, especially my back was pretty good - I remember that 4 years ago I had to walk 100 m after one stop my forward bend because I couldn't straighten because of the pain...
The main message is that I met my goal - to finish the walk without painkillers (which I used last time). Time was a little bit worse as I finished in 14,75 h including some 1,75 h of breaks.

Some additions to the last finding and tips:

• Diet. It looks like it doesn't make sense to prepare sandwiches. I ate just one out of four I had prepared. Next time I will probably just bring a piece of cheese and salami with me. Besides that I ate one banana and some sweet bars. Basically I didn't eat much. Just one soup during one of the stops. During the last 14 km I ate quite lots of dextrosis which really helped me to boost my energy which had vanished already. As for the beverages I drank water, coke (classic with sugar which I don't drink normally), 0,3 l of beer (I didn't want to be sleepy), fruit cocktail, instant coffee, and two shots of rum. Actually it was quite difficult to pass some stands with hot dogs as they smelled wonderfully - but I was really not sure what they might cause to my stomach.
• Taking care of body. I sealed up my nipples and lubricated between buttocks so it didn't hurt due to lots of friction. Next time I will wear softer briefs and lubricate also...well, in the front. As for the blisters - I don't know what helps except for training. I had a really big one on my left heel which started to develop on 20th km or so. It is also worth to wear shoes which can ventilate enough so feet are not that hot. And last but not least: it is quite important to stretch during every break and maybe even more often.
• Taking care of spirit. It helped me to listen to radio on my cell phone. But next time I will prepare my own playlist as sometimes the songs were really shitty. What is interesting is the relation between your mind and the pain you perceive. Sometimes when you start thinking just about the pain it can really overcome you. But when you start thinking you realize that it is not that bad (e.g. being burnt by hot water can be worse) you start winning. In other words - you must control your feelings.

I am not sure whether I will go next year again. Right now I would say I will go. With the goal of no painkillers and final time below 14 hours.