5/22/2011

Praha - Prcice, druhy pokus

Do Prcic jsem sel z Prahy poprve pred 4 lety. Vysledkem bylo i neco rad pro pripadne dalsi pokusniky. Kazdopadne jsem si dal tak, ze dalsi dva roky jsem na to nemel pomysleni a loni jsem nejak nezvladl trenink. Letos jsem pripravu pojal aspon trochu lepe: ranni 45-minutove chuze na metro, o vikendech 3 hodinove chuze po asfaltovanych chodnicich, na konci pak totez s cca 15-kilovym batohem. Rekl bych, ze na skodu to nebylo. Jak probihal samotny letosni pochod?
Slo celkove docela dobre, hlavne zada drzela velmi dobre - pamatuju, ze minule jsem po jednom z poslednich zastaveni sel asi 100 m v docela hlubokem predklonu, protoze jsem se nemohl narovnat.
Cil pro letosni rok se podarilo splnit - dojit bez prasku proti bolesti (minule bych to bez nich asi nedokoncil). Cas o neco horsi - 14,75 h vc. prestavek, ty mohly trvat dohromady tak 1,75 h.

K radam a poznatkum z minula:
  • Strava: Zda se, ze chystat si housky s necim uvnitr prakticky nema smysl. Snedl jsem jednu ze ctyrech. Mozna si spis s sebou vzit kus syra a salamu. Tycinky se hodily, ale taky jsem snedl jednu neb dve. K tomu jeden banan. Vlastne jsem jedl hodne malo. Na zastavkach jsem mel jen jednu ne uplne valnou bramboracku. Na posledni 14 km jsem se pak dost krmil hroznovym cukrem, ten hodne pomohl. Jinak jsem si daval sodovky, colu, juice, ovocny koktail, jedno male pivo (minule jsem jich mel rozhodne vice, tentokrate jsem to nechtel riskovat), rozpustnou kavu, k tomu vsemu dva male rumy. Videl jsem nekoho jist/pit energeticke gely, to by se jeste dalo zkusit. Nejhorsi bylo chodit kolem stanku s klobasami - vonely a vypadaly bozsky, ale riskovat jsem to nechtel.
  • Pece o telo: Bradavky jsem si prelepil, mezi pulkama se promazal, takze tady bylo vse ok. Po prichodu domu jsem zjistil, ze by stalo za to si vybrat jemnejsi spodky a promazat se i...no, proste vpredu ;-). Co proti puchyrum, to nevim - na leve pate je jeden velky jak brno. Vzniknul tak po 20 km. Snad boty, ktere vice vetraji a dobre sednou. A jeste neco: na kazde zastavce jsem se snazil maximalne se protahnout, vsechny casti tela, a taky si vymenit ponozky. Zvlaste to protazeni hodne pomaha.
  • Pece o ducha: Poslouchal jsem radio z mobilu, to nebylo spatne, akorat ze tim, jak se clovek vzdaluje od Prahy, ubyva stanic, a ty zbyle kvalitu nevylepsuji. Kdyz na Blaniku oznamili, ze pristi hodinu budou hrat "Michala Davida, Karla Gotta a Helenu Vondrackovou", to mi uz prislo moc. Zajimavy je vztah mysli a bolesti: kdyz tomu propadnete, chce se vam to vse zabalit a nasednout na vlak. Ale kdyz si uvedomite, ze ta bolest neni nijak strasna (treba spaleni se varici vodou je horsi), tak to jde. Proste pocity je potreba "ridit".
Jestli vyrazim i pristi rok, to jeste nevim. Prozatim bych rekl, ze jo. S cilem bez prasku pod 14 hodin. Pripadne se budu inspirovat jinde - dalkovych pochodu se u nas porada prekvapive hodne. Vice zazitku z pochodu do Prcic napriklad zde.

It was four years ago when I participated for the first time in the Praha-Prcice long-distance walk (70 km). Based on that I shared with you several tips for such an enterprise. After all it was such an effort that for the two following years I had no intention to repeat it whatsoever. Last year I intended to go but somehow failed in the "training phase" (or my motivation was not simply high enough).
This year I trained by 45 minutes walks to metro station in the mornings, continued with 3 hours long walks and eventually did the same with 15 kg backpack. It paid off.
The long walk was quite fine, especially my back was pretty good - I remember that 4 years ago I had to walk 100 m after one stop my forward bend because I couldn't straighten because of the pain...
The main message is that I met my goal - to finish the walk without painkillers (which I used last time). Time was a little bit worse as I finished in 14,75 h including some 1,75 h of breaks.

Some additions to the last finding and tips:
  • Diet. It looks like it doesn't make sense to prepare sandwiches. I ate just one out of four I had prepared. Next time I will probably just bring a piece of cheese and salami with me. Besides that I ate one banana and some sweet bars. Basically I didn't eat much. Just one soup during one of the stops. During the last 14 km I ate quite lots of dextrosis which really helped me to boost my energy which had vanished already. As for the beverages I drank water, coke (classic with sugar which I don't drink normally), 0,3 l of beer (I didn't want to be sleepy), fruit cocktail, instant coffee, and two shots of rum. Actually it was quite difficult to pass some stands with hot dogs as they smelled wonderfully - but I was really not sure what they might cause to my stomach.
  • Taking care of body. I sealed up my nipples and lubricated between buttocks so it didn't hurt due to lots of friction. Next time I will wear softer briefs and lubricate also...well, in the front. As for the blisters - I don't know what helps except for training. I had a really big one on my left heel which started to develop on 20th km or so. It is also worth to wear shoes which can ventilate enough so feet are not that hot. And last but not least: it is quite important to stretch during every break and maybe even more often.
  • Taking care of spirit. It helped me to listen to radio on my cell phone. But next time I will prepare my own playlist as sometimes the songs were really shitty. What is interesting is the relation between your mind and the pain you perceive. Sometimes when you start thinking just about the pain it can really overcome you. But when you start thinking you realize that it is not that bad (e.g. being burnt by hot water can be worse) you start winning. In other words - you must control your feelings.
I am not sure whether I will go next year again. Right now I would say I will go. With the goal of no painkillers and final time below 14 hours.

1 comment:

Vilda said...

Hezky napsáno - a ještě jednou gratuluju! :-)
Jinak k jídlu: když jsem jezdíval dlouhý cyklo etapy (rekord mám 180 km za cca 8 hod vč. přestávek) tak jsem se postupně dopracoval k systému ionťáky, musli tyčinky a banány. V podstatě jde jen o to doplňovat jednoduchý sacharidy který si tělo nestíhá štěpit z tuků, cokoliv těžšího je tělu myslím spíš na přítěž.