PF 2012

PF 2011 : PF 2010 : PF 2009 : PF 2008 : PF 2007

Something to remember

In a couple of hours the No. 138 Squadron RAF Halifax of cpt. Hockey will cross the borders of the Protectorate of Bohemia and Moravia. Later, members of Anthropoid, Silver A and Silver B will jump out of the plane into the moonless cold night. Several months later they will assassinate Reinhard Heydrich. It is midnight 28 December 1941.

Happy Christmas!

Let it be very simple - enjoy these days in the way you find most appropriate. Just dont forget to enjoy it and experience fully.



There's nothing about Christmas in this song - but the atmosphere is somehow close to it: closeness, happiness, love. The piano part reminds me of Christmas carols.

Pro Vaska

Mam chut nejak zpracovat pocity ze vseho toho, co probehlo okolo pohrbu Vaclava Havla, ale to bude asi trvat dele, a dost mozna, ze to ani neprobehne. In the meantime si dovolim mu poslat aspon jednu pisnicku - jestli podle jeho vkusu, to veru nevim. Podle meho - urcite.
Tak tedy - odpocivejte v pokoji, pane prezidente. Myslim, ze s Magorem Vas tam nahore ceka spousta legrace.

Pictures and reality

Pics taken in Russia...but it is probably not that difficult to take similar picture in many other countries (except for Vatican, I guess).

The question which arises is quite simple - what is the reality? Is the pictures? Or something else? Here the pictures obviously (or at least to certain level) make fun of Russia. As a person who has never been to Russia it is quite difficult for me to assess the level to which it reflects reality. But this is, I believe, the problem of all pictures - whoever took them for whatever reason. But it is probably this kind of funny / weird pictures which makes us aware of this fact.
But try to explain it tabloid readers..
More pictures on englishrussia.
P.S. Sometimes I am not sure whether my thoughts are total crap or not.

The way I perceive city

If I was asked to choose between city and country I would probably choose the latter one. Because of the views, because of the peace and so on. Yet that doesn't mean there is nothing I like about cities (not talking about the fact that I have spent my whole life in cities). I like the multi-structural nature of cities - not the structure of streets, for example, but rather those less structured hidden areas of cities (like this one) with all the dirt and dead ends or structures which resemble noise / drone music (like here).
These hidden aspects of city life are well covered by three recent articles at dornob. If you want to see more just click on the images.

City as an anagram

 City as a sci-fi sculpture

City as kaleidoscope

 

Mily Jezisku

Rok se s rokem sesel a tak je vhodne napsat klasicky Jeziskovi. Divam se, co jsem si vyprosoval pred rokem...no, moc zmen tam nebude. Takze co by se mi letos libilo:

• Knihy: J. Dylan - Jonesova pravidla uspesneho muze, neco od Iva Mozneho, od Miloslava Petruska (tip 1, tip 2) nebo Zygmunta Baumana. Letos jsem orientovan nejak sociologicky :-). Update: jeste by nebylo spatne neco od Stanislava Komarka, napriklad Ochlupeni blizni.
• Hudba (tam byl loni Jezisek dosti hodny, takze seznam proridl): Methadrone, Loscil, Ghosts of Breslau, Cold Fusion (drone), Ben Frost, Destroyer, Storm of Capricorn, Zbigniew Preisner. Nic noveho me ted nenapada. Ale ano, preci: Johnny Cash.
• Whisky (idealne single malt ze Speyside nebo Islay, nebudu se zlobit ani za klasickou Balantinku)
• Predplatne: Respekt nebo Art & Antiques
• Sypany caj (tak tady jiste zmeny jsou, takze muze byt Puer, uzene caje, kazdopadne nic aromatisovaneho, spise caje cerne, idealne cim tezsi, tim lepsi)

To je asi tak vse, co me napada. Ponekud varuji pred oblecenim, neb zjistuju, ze zacinam mit pomerne nesnesitelne naroky, najme co se kravat a kosil tyce. Ale treba manzetove knoflicky by nemusely byt spatne.
A oc si pisete vy?

Myska stavitelka

Jaroslav Petr, biolog a jeden z nejlepsich ceskych popularizatoru vedy, ma dar obcas z hlubin badani vytahnout a nasledne i nalezite podat zjisteni, ktera z lidske perspektivy vypadaji...jak to rici...roztomile.

Do teto kategorie spada i jeho clanek o mysi panonske a jeji stavitelskych dovednostech. Posudte sami: "Samci myši panonské pečují o své potomky mnohem úzkostlivěji než nám dobře známí domácí myšáci. Při hlídání mláďat a snášení zatoulaných potomků zpátky do hnízda nezaostávají samci myši panonské za samicemi. V kolonii pod mohylou žijí dvě generace. Vedle dospělých myší se tam skrývají i mláďata narozená v pozdním létě. Genetické testy prokázaly, že většinou nejde o mláďata jediné matky. Myší 'mládež' má rovněž povícero tatínků. Zatímco matky obyvatel kolonie váže pokrevní příbuzenské pouto, jejich otcové bývají nepříbuzní."

Zajimave je, ze se vlastne nevi, proc to delaji. "O účelu, pro který si myši panonské budují mohylu ze semen a rostlin, není zatím úplně jasno. Hromadu rostlinného materiálu považovali přírodovědci, jako byl Alexander von Nordmann, celkem logicky za zásobárnu potravy. Nejnovější výzkumy však upřednostňují jiná vysvětlení. Může jít o ochrannou vrstvu, která kolonii zajišťuje teplo i bezpečí před přirozenými nepřáteli. V neprospěch teorie o spižírně svědčí skutečnost, že chodby pod mohylou vůbec nezasahují do vrstvy nahromaděného rostlinného materiálu. Navíc se v trusu myších obyvatel kolonie jen málokdy nacházejí zbytky těch rostlin, ze kterých je zbudována mohyla. Například myši panonské z maďarské pusty staví mohylu hlavně z trávy ježatky a z merlíků. Základem jejich potravy však bývá laskavec, ambrózie a srha. Nebylo by ani logické, aby myši ukrývaly zásobu potravy na zimu pod nápadnou mohylu vyčnívající nad terén. Riskovaly by, že o ni snadno přijdou."

Jak pak rozumet vecem mnohem slozitejsim...?

Cely clanek si muzete precist na strankach Leonarda.

Magic of the mountains

More on englishrussia.

Co trva

V posledni dobe si docela uzivam sdileni ruznych hudebnich chutovek.

Tentokrate vytecne kousky Prazskeho vyberu - hudba i klipy maji stale co rict. Vidim v nich plne nasazeni a chut prozkoumavat hranice zanru. Slysim v nich rock, metal i trochu jazzu a psychedelie. A sam nevim, jestli to cele brat jako dada nebo existencialismus. Skoro bych rekl, ze sila Vyberu je v kombinace vseho. Ryzi hravost, umeni, jake mam rad.
 

Nature, effort, mankind

I have already linked an article on English Russia (>>>) - and those of you who monitor that site know that there is always something worth attention.
This time I chose mines of Ural – mix of industrial aesthetics, destroyed nature and trace of human effort. A combination I always feel attracted to.

A place you want to be at to feel the horror of what man can do – and get away as quickly as you can. Something like gazing into the abyss. From my point of prejudiced view this is the kind of feeling you may get from the whole Russia. Especially, when you attend English Russia too often.

More pictures here.

Z patecnich lidovek

Bez komentare.

• Vaclav Klaus na Narodni tride: "Nás úkol byl ne zajistit každému štěstí a bohatství, náš úkol byl změnit politický, ekonomický, sociální systém z komunismu v něco docela jiného, a to se stoprocentně podařilo."
• Dan Hruby ve svem komentari: "Tady je však potřeba říct: přes okázalé a proklamativní soudy o nebezpečí komunismu či návratu do socialistické minulosti je to ODS, kdo svojí kmotrovskou politikou často diskredituje polistopadový vývoj a útočí na něj."

Random combination

Pulnocni souvislosti

Tri muzi, dva hlasy hluboke, jeden vyssi. Tiche rytmy, zklidnujici, vyvolavajici pocity vecne nadeje a dustojnosti, ktery nas provazi zivoty a diky nemuz jsme schopni je dozit az do konce.







The first song comes from a new Czech movie Alois Nebel - and it reminded me of two other songs I really like. I hope you will enjoy all of them. What IMHO connects them are the quiet rhytms which evoke feeling of eternal hope and dignity which which accompany our lives and let us live them till their ends.

Rainbow - Stargazer

Such strong atmosphere, so long, so good

High noon, oh I'd sell my soul for water

Nine years worth of breakin' my back

There's no sun in the shadow of the wizard

See how he glides, why he's lighter than air?

Oh I see his face!

Where is your star?

Is it far, is it far, is it far?

When do we leave?

I believe, yes, I believe

In the heat and the rain

With whips and chains

To see him fly

So many die

We build a tower of stone

With our flesh and bone

Just to see him fly

But don't know why

Now where do we go?

Hot wind, moving fast across the desert

We feel that our time has arrived

The world spins, while we put his dream together

A tower of stone to take him straight to the sky

Oh I see his face!

Where is your star?

Is it far, is it far, is it far?

When do we leave?

Hey, I believe, I believe

In the heat and the rain

With whips and chains

Just to see him fly

Too many die

We build a tower of stone

With our flesh and bone

To see him fly

But we don't know why

Ooh, now where do we go

All eyes see the figure of the wizard

As he climbs to the top of the world

No sound, as he falls instead of rising

Time standing still, then there's blood on the sand

Oh I see his face!

Where was your star?

Was it far, was it far

When did we leave?

We believed, we believed, we believed

In heat and rain

With the whips and chains

To see him fly

So many died

We built a tower of stone

With our flesh and bone

To see him fly

But why

In all the rain

With all the chains

Did so many die

Just to see him fly

Look at my flesh and bone

Now, look, look, look, look,

Look at his tower of stone

I see a rainbow rising

Look there, on the horizon

And I'm coming home, I'm coming home, I'm coming home

Time is standing still

He gave back my will

Ooh ooh ooh ooh

Going home

I'm going home

My eyes are bleeding

And my heart is leaving here

But it's not home

But it's not home

Ooh

Take me back

He gave me back my will

Ooh ooh ooh ooh

Going home

I'm going home

My eyes are bleeding

And my heart is leaving here

But it's not home

But it's not home

Ooh

Take me back, take me back

Back to my home ooh, ooh, ooh

Hughie O´Donoghue

Doporucuji vystavu v DOXu. Do 12. prosince.

Temne, znepokojive. Nekolik silnych obrazu, jakobych v  nich videl nektere "astralni" Vachalovy obrazy. Mensi obrazy pracujici vice s fotografii na me uz tolik nepusobily, ale i tak tech nekolik velkych stoji za videni.

Nehynouci klasika

Jsem zvedav, jestli se tomu budou lidi smat i za padesat ci vice let. Prozatim zustavam optimistou.

Beyond shared understanding

"Mielismy, gosci, co?" Snaut
(Solaris, Stanislaw Lem).
or "You had a company, hadnt you?"

Pisnicka s citovou vazbou

Tak tohle je posledni pisnicka z prvni strany Fanankovy desky s Hagen Baden.
To byla asi tak druha ci prvni kazeta, kterou jsem si kdy koupil (odhadem v roce 1994). Proto si taky pamatuju to umisteni (doufam, ze ne spatne). Deska, na ktere se objevila i legendarni pisen Prusa (a v nemene legendarnim klipu i "pan Frantisek Sahula" v roli devianta).



Az tak pred 3-4 lety jsem zjistil, ze je to cover verze  pisne od Toy Dolls - Spider in the Dressing Room. V silenosti textu si jsou obe pisne rovne, mam ten dojem, i kdyz kazda trochu jinak. O silenosti vykonavatelu necht si kazdy udela usudek sam :-).



Zacinam uz si vzpominat na pisnicky z mladi. Takhle asi prichazi stari...

Accidental encounter

Originally there was an article in Novy prostor (a magazine you can buy from homeless or poor people in Prague) about a band called Wolves in the Throne Room. Saying that they play some kind of black metal - but actually not following all rules of the genre. And that their music is sort of close to Sun O ))).
An accidental encounter - taking into account that I normally dont read articles about music as I dont think you can really get the right perception from a written text.
At least in this case I was wrong - probably because I already had some kind of experience with this field of music and because I really like Sun O)).




Now the question comes: Am I starting to read articles about music or was just because I saw words "black metal"? In other words: Is there a change going on in my approach to reading articles about music? No matter how subtle this question may sound it is an interesting one - it relates to changes in one's mind. Changes that can refer to some changes going on somewhere deeper.
An interesting (potential) finding about myself indeed.




Nevertheless, ticket for the Prague concert reserved. Wanna join?

"Sbohem Kosovo"

"Od roku 1999 se v Kosovu vystřídalo více než 8260 českých vojáků. Dalších 1090 příslušníků AČR tvořilo záložní jednotky na území ČR." (army.cz)

Kdysi, v dobach gymnazialnich, jsem velmi vazne zvazoval vojenskou cestu. Inspiraci mi tehdy byly balkanske mise a dojem, ze je to neco opravdu rozumneho. I po tech letech ten pocit pretrvava. Myslim, ze pretrvava jednota vnitrniho pocitu i vnejsiho nahledu, ze je to opravdu jedna z jednoznacne smysluplnych cinnosti, ktere lze v dnesnim svete provozovat. Jde o lidske zivoty - a jejich smysluplnost.

Svatba / Wedding

Prvni varka fotek. First set of pics.

UPDATE: Nekolik dalsich fotek / Some more >>

Za pekne fotky treba podekovati Lence Pekarkove.

Co ma drzi nad vodou

Nekdy cloveku staci malo, mohlo by se rict, proste par dobrych foru. Ale tyhle jsou z ranku Ctvrtnickovych ceskosodnich dadaistickych vyletu na hranici reality a socialni unosnosti strizene dobrym vseobecnym prehledem a citem pro perfektni napodobu.

Zkratka a dobre, kardinal Vlk na twitteru me pobavil nekolika prispevky nad ramec bezneho (ostatne jsem o tom jiz psal):

• Chudaci evangelici: Jsem rozmrzelý! Dva týdny bez cigaret a sotva dopnu sutanu. Navíc je tu už od pondělka počasí, že by evangelíka nevyhnal :(
• Uplne Graubnera vidim. Mimochodem tenhle tweet me inspiroval k trose internetove cetby ohledne ceskeho fouska. Jestli existuje plemeno polskeho chrta, to jsem nezjistoval: Tak Graubner si na stará kolena kupuje psa! Polského chrta, pro kterého si jede až do Wrocławi. Česká plemena se mu zdají příliš bezbožná...

A ted prijdou zlate hreby posledni doby, u kterych jsem se chlamal prevelice:

• Je mi neskutečně zle...Nikdy nemíchejte mešní víno s něčím tvrdším! #narozeniny
• Kdepak synu, já slavil s Graubnerem a ostatními! A i když se teď cítím jak biblický Nádal, tak oslava to byla podařená
• Po koupeli a po obědě mi je už o poznání lépe. Biskup Malý je ale stále pod stolem a z Graubnerova pokoje se pořád ozývají ty podivné zvuky.

Rikam si, jak se tyhle textiky objevi nekde, v ucebnicich dejepisu, literatury, humory, ci nejakeho oboru, jehoz jmeno jeste nezname, treba za padesat let. Pokud to bude jeste nekho zajimat. Snad humor nezahyne. Citim nostalgii podobnou te, kterou W. Allen nechal nasaknout Zlate casy radia.

Obrazy...

...jejichz barvy vyvstanou jen nekdy, kdyz jsou vystaveny svetlu, jez jim da vyniknout...

"jsou mista ktera stavaji se ti vecnym blouznenim... (...) nesmis nechat utyct tuhle sanci se svym synem dum svuj obejit"

Palmovka

Palmovka tesne pred pulnoci je magicke misto: tramvaje krizuji krizovatku, jakoby bez duse miri do Hloubetina, cikani vyrazeji do noci a pred sportbarem i v nem to zije. Slecna v tramvaji se stopami sterku na kolenou a nepritomnym pohledem drzi na sedacce vedle sebe plysoveho psika. Je dusno. Zastavku osvetluje logo Reiffaisenbank.

Casem, a nebude to trvat dlouho, podlehne misto developerum. Cikani i Hrabaluv duch se odsunou o kus dale.

Zacatky a konce

Casto je nejtezsi s veci zacit. Pak muze byt nejtezsi s ni skoncit. Hlubsi uvaha ukazuje, ze tu jsou celkem 4 moznosti: zacatek (nejlehci, nejtezsi) * konec (nejlehci, nejtezsi). Ale jejich konkretni rozbor by skoncil u nejake filosofictejsi uvahy, a na to ted nemam prostor.

 


(psano v 6:22 ve vlaku cestou do Ostravy pri chystani na jednani a uvahach o tom, jestli jednani nepostavit spise nez na zjistovani na overovani hypotez, a pri poslechu Lisbon Maru)

Smutky

Zemrel Zdenek Sykora. Pocity z jeho retrospektivni vystavy ve mne zustavaji... Vyvoj od krajin k linii
m se zdal naprosto samozrejmy, zcela samozrejmy. A jeho zivot ucitele, sportovce, manzela. K nekterym lidem se proste musi vzhlizet, nelze jinak - ne z povinnosti, ale z pocitu, kteri prichazi a nelze si pomoct.

Ve stejne dny prisel svet i o Jana Mancusku. Umelce jine sorty, ale stejne naruziveho a zatateho. Mohli tu byt jeste mnoho let, kdy by meli stale co rict. Jinak, a lepe, to rekl Vladimir Kokolia.

Radostnou zvest hlasame...

...mit tak cely tenhle klip.



Plna verze zde. To uz mel zpevak zjevne dost. Ale evangelium se musi hlasat do roztrhani tela. Rakev mu ozdobi, "hustou bilou penou!". Zazni zvuk kovadlin!

Cy Twombly

25.4.1928 – 5.7.2011

More
Sometimes the first perception is the best.

Svistejici kulky, vrzajici penis a osm paradoxu

Mame svatek, nalada nicnedelava (pominu-li nejake ty pracovni ukoly), myslenky a kurzor bloudi internetem po zajimavych strankach, na kterych jsem jiz delsi dobu nebyl.

• Nejste-li biolog, lze to povazovat za blbinu, kuriozitku. Ale i tak nestoji nez smeknout pred rozmanitosti prirody: "Jediný sameček drobného vodního hmyzu se vyrovná celému orchestru. Hluk, který vydává, totiž dosahuje téměř sta decibelů." A to nechtejte vedet, jak ten zvuk presne vydava :-). Vice na strankach Leonarda.
• Tamtez, a k dnesnimu svatku Mistra Jana pripadne, se lze docist o "spatnem konci muze, ktery svolal Kostnicky koncil". S pohledem do takove minulosti ani nelze citit nejake zadostiucineni, ci neco podobneho. Zkratka a dobre, (nejen) vrchnolne boje o moc, zvlaste pak v dobach prelomovych, se nevedou v rukavickach a jaksi z podstaty veci to nejsou win-win situace... Common sense.
• A jeste jednou z Leonarda - neco o zmenach mozku u tech, kteri se 12 hodin denne venuji hrani on-line her. Ze takove zmeny probihaji, to nezni prilis prekvapive. Ale jak to vypada u tech, kteri sedi u pocitace zhruba stejne dlouho, ale ne hrave, lec pracovne? Co se deje s jejich mozkem?
• Necham se chvili bavit - dobrym zdrojem byva zpravidla Vandalog, tentokrate s prispevkem New ad disruptions from mobstr and Eyesaw, z nehoz pochazi i nasledujici fotka.

• Mene zabavny, ale o to poucnejsi je prispevek Jak Nizozemci obsazují pirátskou loď na onwar - clovek nemusi umet holandsky, aby bylo jasne (zvlaste pri pohledu na dva oDstrelovace), ze v kuzi piratu by byt nechtel. Pekne propagacni video ;-). Pocte
• To Kokolia pise mene vazne, ale i s dobrymi postrehy - o behani: "Můj styl obsahuje samurajské prvky. Dole kmitám nožičkama, abych od bránice nahoru se jenom vezl. Všechno dýchání deleguju dolů, čím níže, tím lépe. Jakmile bych vyklenul hrudník a začal dýchat budovatelským způsobem, v tu ránu bych umřel." A taky zajimave analyzuje etymologii slova manazer: "Manažer, co to je za slovo? – asi něco žere! – a co žere? – manu? – nebo money?" - kolik manazeru tohle napada?
• Filosoficteji narocnejsi je prispevek osm paradoxu - umelecke mysleni, pripomina mi Jiriho Davida s nekterymi jeho dily, analyticky mozek by tohle nevymyslel, a nebo po dlouhe uporne snaze. Jeste ze jsou v lidstvu obe (nejsou-li jiz zniceny on-line hranim).
• A snad na zaver neco malo o konspiracnich teoriich - nekolik dobrych argumentu proti nim, jakkoli diskuse pod clanekm ukazuje, ze vytvoreni uspokojive teorie konspiracnich teorii nemusi byt uplne jednoduche. Rozhodne lepsi, nez nektere clanky pokousejici se v posledni dobe o totez. Dobry doklad tvrzeni o dusevni nedostatecnosti nekterch "konspiratoru" lze nelezt napriklad zde, stoji to za to.

Co si z dnesniho digestivu odnesu, to veru nevim. Snad trochu uvolneni, pobaveni, pouceni a kazdopadne radosti do zivota.

Propagovati dobre zbozi budes

Hospodarske noviny rozjely velkou reklamni kampan, budiz jim prano. Ale stara pravda rika, ze propagovat ma smysl pouze dobre zbozi - je-li spatne, pod vlivem reklamy si ho jednou koupim, po druhe ne. U novin to plati vice nez u ceho jineho.
V dnesnim cisle (v zasade si kupuju uz jen patecni vydani, a to najme kvuli architekture v magazinu) se "zbozi" predvedlo v nejlepsim svetle: v zivotopise Czeslawa Milosze (za clanek o jeho sbirce mohu jinak jen pochvalit) se objevuje krasna formulace, ze se "za valky podilel na ilegalnim odboji" (podle vzoru "hospitalizovan v nemocnici" nebo "kratky brifink"). Cestinarske krasy jsou i o dve stranky drive, kde se dozvidame "ze s navrharem (...) neni neco v poradku, zpozorovali jiz navstevnici breznove parizske prehlidky, na kterou se Decarnin nedostavil." Ano, nejlepe se pozoruje nedostavene.
Ale budiz, cestinarskou uchylku nemusi pestovat kazdy, ale udelat tak mizerny rozhovor, jako ten se Stredulou, sefem odboroveho svazu KOVO, to je na vyhazov - zoufale z nej cisi, jak jsou novinari na odborare nabrouseni (uvodni otazka: "Pripomente nam prosim, kolik procent hlasu ziskaly odbory v minulych volbach?" ma sice rozumne jadro, ale formulace je zoufala a nasledujici otazky to jen potvrzuji). Nakonec se skoro nedozvime nic podstatneho, ani se nepodari nektere odborarske nehoraznosti poradne rozebrat. Zbytecna prace - snaha o senzaci a klouzani po povrchu. Ach jo, sedam na vlak a mirim do Bohnic.

Nechci byt stejna svine jako vy

V prumeru vzato jsem docela klidny cloveka a poradne vytocit me dovede akorat mizerna obsluha v restauraci a Ceske drahy. A ted taky odbory. Obecne k nim pozitivni vztah uplne nemam, ale nektere jejich argumenty jsou prinejmensim hodny zamysleni - a snad s tim, jak starnu, jsem schopen videt lecjaky problem i z druhe strany.

Ale posledni akce ohledne planovane stavky me vytocil na miru nejvyssi. Zde je 5 dobrych argumentu, proc si muzete v klidu zanadavat zejmena na vedeni odboru a v klidu a uprimne si rict, ze to jsou pekny svine:

1. Patecni oznameni stavky je svinarna. Oznamit konani pondelni stavky v patek v poledne, to je proste svinarna. Se zamestnavatelem se na moznosti dovolene, prip. nejakeho jineho reseni domluvite uz jen tezko. (Chapu, ze cilem stavky je, aby "bolela", ale o tom dale.)
2. Neni to stavka proti vlade, ale proti normalnim lidem. Stavka je pry zamerena proti vlade. Ale zabere to na ni? Na 90 % ne, snad ustoupi v nejakych detailech. Nejvetsi dopad to bude mit na obycejny lidi. Dobre to komentuje Slavek Parenica: "Protestní akce má být namířena na podporu starších zaměstnanců - i když je to trošku absurdní, protože současných šedesátníků se zvýšení odchodu věku do důchodu příliš nedotkne - ale hlavně zmíněná forma protestu způsobí nejvíce problémů právě těmto zaměstnancům. Mladý člověk je schopen do zaměstnání dojít pěšky, nepracuje-li například na druhém konci Prahy, nebo dojet na kole. To je velmi těžké vyžadovat od zaměstnance kterému je okolo šedesáti let. Výsledek může být i takový, že mladší zaměstnanci se do práce nějak dostanou a ti starší nikoli. Z pohledu zaměstnavatele se tudíž může jevit starší zaměstnanec jako méně spolehlivý a tudíž méně vhodný k zaměstnání, oproti jeho mladším kolegům." "Omluvy" jsou prd platne - a vzhledem k dusledku, ktere bude stavka mit, jsou i silne pokrytecke. A krom toho jsou nehorazne. Viz dalsi bod.
3. Za vsechny zcela urcite nestavkujete, milankove. Rikat, ze stavkujete za vsechny ("Pomajbík řekl, že podle právní analýzy odborů se podmínka vyhlášení tři dny předem na nynější stávku nevztahuje, protože akce se má konat 'na obhajobu ekonomických zájmů všech'. Odboráři tak postupovali 'standardně podle zákonů a ústavy, evropských a mezinárodních norem', dodal předák."), to je nehorazna drzost. Z logickeho hlediska to znamena, ze bud jste po x stech letech politickych boju ruznych nazorovych a zajmovych skupin nalezli jakysi "kamen mudrcu" a zjistili jste, co je zajmem vsech, nebo jen lzete. Bez diskuse - b je spravne. Ohanet se takovym argumentem je proste hovadstvi.
4. Takto vyhlasena stavka je hazard. Nejen, ze tim mnoha lidem takrikajic "zkomplikujete" zivot, ale zaroven tim muzete zpusobit zasadni "skody". Napadlo vas napriklad, kolik doktoru se nemusi dostat do prace a provest zivot zachranujici vykon? S tim patecnim terminem vyhlaseni tuplem...
5. Radikalita stavky ubira odborum na duveryhodnosti. Mozna vubec nejhorsi je to, ze takhle pojatou akci, ktera nasere x tisic lidi, potencialne prohospodarite zbytky sve duveryhodnosti (te, ktere tak "vzrostla" tim, jak jste usilovne demonstrovali proti veskeremu predchozimu zadluzovani), jez by mohla poslouzit pro prosazovani vasich argumentu. S mnohymi mohu nesouhlasit (ale ne se vsemi, napriklad s hranici pro odchod do duchodu a schopnosti vykonavat urcitou praci), ale roli odboru jako urciteho typu hlasu pro spolecenskou debatu nepodcenuju.

Vytaci me do bela, jak vyuzivate svoje postaveni pro to, abyste vydirali ostatni. Kdybyste misto rizeni tramvaji pecovali o krouzkovani ptaku, vasi stavky bychom si vubec nemuseli vsimnout a vy byste meli utrum. Mam urcite pochopeni pro odborare v tom, ze tak reaguji ve stylu "na hruby pytel hruba zaplata" - ale to neni zaklad pro udrzitelnou formu diskuse. Dostavaji se na stejnou uroven se svym protivnikem, a tim padem jakakoli diskuse s nimi, jako s moznou alternativou, ztraci smysl.

Co s tim? Davam si pro nejblizsi dobu zavazek - pri nastupu do MHD se budu snazit promluvit s ridicem a vysvetlit mu sve stanovisko - treba ve forme vyse uvedenych peti bodu. Myslim, ze takhle to meli delat oni. Snad je toto cesta jak jim ukazat, ze to, co delaji, je debilita prvniho stupne. Nechci byt svine jako oni.

Beauty of summer

Nothing to add...

Two worlds

This time I would like to show you two music movies - one I knew for quite a while and one I discovered just the last week. Of course the music is pretty different. But I believe they have something in common - you may call it dedication or sense for a particular dimension of life and emotions it brings.
And btw - I like both of them.

Polar expedition

The set of photographs on English Russia called Amazing Polar Expedition Along the Tundra doesn't need any comments. There are tens of great pictures - and a story of great adventure behind.

Jak veci maji byt

Karel Kriz v pondelnich lidovkach v komentari s nazvem "Krize statu a jeho 'klientu'" neprijemne pojmenoval nektere zajimave rysy soucasne blbe nalady. Vybiram to nejzajimavejsi:

"Ve spolecnosti se siri (mozna uz i prevlada) klientelisticka narokova mentalita. Nejvetsi zajem je o zamestnani 'v eraru'. Jsou tam vyssi platy, vyssi jistoty a mene prace. Vetsinu minulych a vsechny soucasne a chystane stavky organizuji odborari statnich podniku a instituci. Urednici, lekari, ucitele, pravnici, policiste. Nejvetsi starost o sve platy maji soudci. Hlavni problemy ma zeme zrovna v tech oblastech, kde pracuji prave vyse zminene skupiny lidi. Stat a jeho zamestnanci svou praci generuji blbou naladu v zemi, a pak proti sobe jeste protestuji!
Skutecnost, ze stat ma nejvice zamestnancu (a konzumentu socialnich plateb) ve sve demokraticke historii, kteri jsou placeni (vyplaceni) nejlepe, jak kdy byli, na dluh, a zrejme proto proti sobe stavkuji (nadavaji na stat), aby dluh byl jeste vyssi, je zvlastni formou zvrhlosti a spolecenske patologie."

Je fakt, ze citovany text obsahuje nejednu nepresnost nebo aspon diskutabilni zaver - neni napriklad pravda, ze by napriklad posledni demonstraci odboru organizovali jen statni zamestnanci. Po snizovani platu take neni pravda, ze statni zamestnanci jsou nejlepe placeni, co kdy byli. Je sporne, jestli tato zeme ma hlavni problemy v oblastech, kde pracuji vyse zmineni lide.
Ale zaroven obsahuje i mnoho hodneho zamysleni: platy soudcu, to je tema samo pro sebe. Ze je statnich zamestnancu asi nejvice v demokraticke historii, zrejme pravda bude - a to jako spravne uplne videt nelze. Ze zamestnanci "proti sobe stavkuji" je urcita zkratka (protestuji spise proti politikum), ale neco do sebe ma - kvalita statnich sluzeb je mnohdy na povazenou, jakkoli je tezko rozdelit "vinu" mezi uredniky a politky.
 
Zajimave je pokracovani komentare, kde se Karel Kriz zamysli nad pesimismem, ktery siri i vlada: "Proc nasi reformatori narod porad otravuji, strasi a demotivuji, je otazka pro ne samotne. Tato protikapitalisticka mentalita vsak je velmi skodliva a kontraproduktivni." A zajimave to srovnava s proslovem Ronalda Reagana: "Postavte se na vlastni nohy! Nebojte se! Zakladni pravdou americke historie je, ze nesanze, a nikolvi vladni iniciativa zoceluji charakter, nuti k cinum a vytvareji pracovni prilezitosti. Kazdy, komu se podari prekant panujici pesimisticke nalady, bude vitez. A pak vyhraje cela Amerika."
Opet zkratka, ale koneckoncu tech je politika plna.
 
Co je tedy tou krizi? Nejspise neschopnost videt, jak veci maji byt a jak mohou byt. Obe vyzaduje dve vlastnosti:

• nezastreny rozum, ktery umozni videt, co mame delat (at uz jde o politiky, odborare, uredniky, nebo proste kazdeho z nas)
• a silnou vuli umoznujici se podle toho poznani chovat.

Ani jedno neni, citim to na sobe denodenne, vubec lehke.
Ze to jde, i kdyz treba jen ze zvyku, ukazuje Karel Kriz na netrivialnim prikladu (pravdivost nejsem s to overit, ale budiz mu vereno): "V prvni polovine tricatych let, kdy byla u nas skutecna krize a spousty opravdu socialne potrebnych a stavely se pohranicni pvenosti, dokazal cesky stat vychazet s vyrovnanym rozpoctem. Bez vyjimky".
Ceka nas hodne prace.

Praha - Prcice, druhy pokus

Do Prcic jsem sel z Prahy poprve pred 4 lety. Vysledkem bylo i neco rad pro pripadne dalsi pokusniky. Kazdopadne jsem si dal tak, ze dalsi dva roky jsem na to nemel pomysleni a loni jsem nejak nezvladl trenink. Letos jsem pripravu pojal aspon trochu lepe: ranni 45-minutove chuze na metro, o vikendech 3 hodinove chuze po asfaltovanych chodnicich, na konci pak totez s cca 15-kilovym batohem. Rekl bych, ze na skodu to nebylo. Jak probihal samotny letosni pochod?
Slo celkove docela dobre, hlavne zada drzela velmi dobre - pamatuju, ze minule jsem po jednom z poslednich zastaveni sel asi 100 m v docela hlubokem predklonu, protoze jsem se nemohl narovnat.
Cil pro letosni rok se podarilo splnit - dojit bez prasku proti bolesti (minule bych to bez nich asi nedokoncil). Cas o neco horsi - 14,75 h vc. prestavek, ty mohly trvat dohromady tak 1,75 h.

K radam a poznatkum z minula:

• Strava: Zda se, ze chystat si housky s necim uvnitr prakticky nema smysl. Snedl jsem jednu ze ctyrech. Mozna si spis s sebou vzit kus syra a salamu. Tycinky se hodily, ale taky jsem snedl jednu neb dve. K tomu jeden banan. Vlastne jsem jedl hodne malo. Na zastavkach jsem mel jen jednu ne uplne valnou bramboracku. Na posledni 14 km jsem se pak dost krmil hroznovym cukrem, ten hodne pomohl. Jinak jsem si daval sodovky, colu, juice, ovocny koktail, jedno male pivo (minule jsem jich mel rozhodne vice, tentokrate jsem to nechtel riskovat), rozpustnou kavu, k tomu vsemu dva male rumy. Videl jsem nekoho jist/pit energeticke gely, to by se jeste dalo zkusit. Nejhorsi bylo chodit kolem stanku s klobasami - vonely a vypadaly bozsky, ale riskovat jsem to nechtel.
• Pece o telo: Bradavky jsem si prelepil, mezi pulkama se promazal, takze tady bylo vse ok. Po prichodu domu jsem zjistil, ze by stalo za to si vybrat jemnejsi spodky a promazat se i...no, proste vpredu ;-). Co proti puchyrum, to nevim - na leve pate je jeden velky jak brno. Vzniknul tak po 20 km. Snad boty, ktere vice vetraji a dobre sednou. A jeste neco: na kazde zastavce jsem se snazil maximalne se protahnout, vsechny casti tela, a taky si vymenit ponozky. Zvlaste to protazeni hodne pomaha.
• Pece o ducha: Poslouchal jsem radio z mobilu, to nebylo spatne, akorat ze tim, jak se clovek vzdaluje od Prahy, ubyva stanic, a ty zbyle kvalitu nevylepsuji. Kdyz na Blaniku oznamili, ze pristi hodinu budou hrat "Michala Davida, Karla Gotta a Helenu Vondrackovou", to mi uz prislo moc. Zajimavy je vztah mysli a bolesti: kdyz tomu propadnete, chce se vam to vse zabalit a nasednout na vlak. Ale kdyz si uvedomite, ze ta bolest neni nijak strasna (treba spaleni se varici vodou je horsi), tak to jde. Proste pocity je potreba "ridit".

Jestli vyrazim i pristi rok, to jeste nevim. Prozatim bych rekl, ze jo. S cilem bez prasku pod 14 hodin. Pripadne se budu inspirovat jinde - dalkovych pochodu se u nas porada prekvapive hodne. Vice zazitku z pochodu do Prcic napriklad zde.

It was four years ago when I participated for the first time in the Praha-Prcice long-distance walk (70 km). Based on that I shared with you several tips for such an enterprise. After all it was such an effort that for the two following years I had no intention to repeat it whatsoever. Last year I intended to go but somehow failed in the "training phase" (or my motivation was not simply high enough).
This year I trained by 45 minutes walks to metro station in the mornings, continued with 3 hours long walks and eventually did the same with 15 kg backpack. It paid off.
The long walk was quite fine, especially my back was pretty good - I remember that 4 years ago I had to walk 100 m after one stop my forward bend because I couldn't straighten because of the pain...
The main message is that I met my goal - to finish the walk without painkillers (which I used last time). Time was a little bit worse as I finished in 14,75 h including some 1,75 h of breaks.

Some additions to the last finding and tips:

• Diet. It looks like it doesn't make sense to prepare sandwiches. I ate just one out of four I had prepared. Next time I will probably just bring a piece of cheese and salami with me. Besides that I ate one banana and some sweet bars. Basically I didn't eat much. Just one soup during one of the stops. During the last 14 km I ate quite lots of dextrosis which really helped me to boost my energy which had vanished already. As for the beverages I drank water, coke (classic with sugar which I don't drink normally), 0,3 l of beer (I didn't want to be sleepy), fruit cocktail, instant coffee, and two shots of rum. Actually it was quite difficult to pass some stands with hot dogs as they smelled wonderfully - but I was really not sure what they might cause to my stomach.
• Taking care of body. I sealed up my nipples and lubricated between buttocks so it didn't hurt due to lots of friction. Next time I will wear softer briefs and lubricate also...well, in the front. As for the blisters - I don't know what helps except for training. I had a really big one on my left heel which started to develop on 20th km or so. It is also worth to wear shoes which can ventilate enough so feet are not that hot. And last but not least: it is quite important to stretch during every break and maybe even more often.
• Taking care of spirit. It helped me to listen to radio on my cell phone. But next time I will prepare my own playlist as sometimes the songs were really shitty. What is interesting is the relation between your mind and the pain you perceive. Sometimes when you start thinking just about the pain it can really overcome you. But when you start thinking you realize that it is not that bad (e.g. being burnt by hot water can be worse) you start winning. In other words - you must control your feelings.

I am not sure whether I will go next year again. Right now I would say I will go. With the goal of no painkillers and final time below 14 hours.

Nekolik clanku z Kavarny idnesu

Nekolik clanku z Kavarny idnesu (mimochodem prispevky z tohoto zdroje muzu jen doporucit - jsou delsi, nesnazi se o senzacnost a zpravidla je pisi vzdelani lidi s rozhledem).

• Rozhovor s cleny tymu prof. Holeho. Zajimavy pohled ne fungujici skupinu lidi a velkou vedeckou osobnost. Vlastne se clovek nedozvi neco, co by nemohl predpokladat, ale myslim, ze cist o praci a pili, talentu a stesti s perfektnimi vysledky se hned tak neomrzi. Mimochodem, onehda jsem daval k dobru text Vojtecha Novotneho ohledne omezeni pracovni doby, ktere planuje Evropska unie - prof. Novotny ukazoval, jaky je to napriklad v oblasti vedy totalni nesmysl. Tezko k tomu dodat neco vice nez citat z clanku: "Musíte celý život studovat, učit se nové věci, psát články, přednášet, sledovat, co dělají ostatní týmy ve světě. Pracovní doba vám končí, když je hotový experiment, ne když je na hodinách 15.30. Zkuste se někdy přijít podívat, kolik oken v našem ústavu svítí každý den třeba v deset hodin večer nebo kolik lidí sem chodí pracovat o víkendech."
• Pokus o analyzu ceskeho vysokeho skolstvi: nerekl bych, ze je to prevratny text, ale prinejmensim jedna vec se mi na nem libi. Totiz snaha o diferencovany pristup k potrebam, institucim a vysledkum. Mam totiz dojem, ze ve verejne diskusi se casto hleda jednotne reseni one-size-fits-all (vrcholem jsou pak politicke diskuse, kdy slevit jen trochu z vlastniho navrhu rovna se propadnuti hrdlem a zneucteni vlastni rodiny na pet generaci dopredu). Autor docela rozumne upozornuje na ruzne aspekty diferenciace, jakkoli jsou nektere zavery diskutabilni (ale ne nutne spatne): "Růst poptávky a nabídky sám o sobě úroveň vzdělání nesnižuje. Nároky na studenty nejsou automaticky nižší - jsou jen jiné, diferencovanější než dříve. Z různě orientovaných škol nikdy nedostaneme 'homogenní' výsledky."
• A na zaver ze stejneho zdroje: portret Michaila Bulgakova a zejmena jeho Mistra a Marketky. Cetl jsem to kdysi, tusim, na gymnaziu. A nejak tusim, ze puvodni dojem se uz lehce vyparil a bylo by na miste si to precist znovu.

Takhle v nedelnim dopoledni si lze tezko predstavit neco lepsiho nez cteni prijemnych a nepovrchnich textu. Je to osvezujici.

Sny 2011

Dnes o snech, obdivu a chuti prekracovat vlastni hranice.

Pri trose pozornosti venovane napriklad idnesu bylo lze zaznamenat clanky o armadnim kurzu Komando.
Kdosi si v jedne diskusi povsimnul, ze to byla z velke casti kopie clanku z minula ;-) (koneckoncu zjistit, kdo od koho opisuje, neni uplne jednoduche - viz clanek na natoaktual). Zkratka - zakladni informace tu je, ted je potreba se podivat trochu hloubeji.
V novinarskem provozu samozrejme neni casu na vetsi detail - i kdyz si dovolim tvrdit, ze to je spise nechut, nebo, nejhorsi moznost, nevedemost, ze by vetsi detail mohl existovat. Pritom onen detail je vskutku zajimavy, protoze napriklad souvislosti mezi timto kurzem a moznym vzdelavanim na vojenskych vysokych skolach leccos vypovida o povaze tech skol i o tom, jak se na to diva Generalni stab (nebo aspon gen. Opata).

Cela galerie na idnes.

Takze pokud by vas nahodou zajimalo vice, doporucuji si precist nasledujici:
Clanek Pochoduj, nebo zemri v lednovem A-Reportu (pdf, 7,7 MB)
Zajimava jsou slova jednoho z instruktoru: "Mám někdy pocit, že část našich vojáků jsou počítačové děti, které by nejraději, aby se výcvik a případné bojové nasazení odehrávalo jen virtuálně na obrazovce. Trénink v terénu přijímají jen neochotně. Nechtějí si připustit, že jsou místa, kam se autem nedostaneme, kde nemůže přistát ani vrtulník. A nemusí se přitom jednat pouze o nepřístupný terén, na vině může být i počasí. Pokud ale chci splnit úkol, musím si umět sbalit batoh a odnést na místo zbraně, munici a veškerý potřebný materiál. To zvládnu jedině v tom případě, že budu mít dostatečnou fyzickou kondici a vytrvalostní trénink."

Clanek Kdyz slunce nezapada v kvetnovem A-Reportu (pdf, 6 MB)
„Způsob léčky se časem příliš nemění. Jejím základem je skryté vyčkávání na objekt, který chceme přepadnout. Tady to zaměstnání má  úplně jiný rozměr. Vedou ho totiž velice zkušení instruktoři, kteří mají za sebou většinou několik zahraničních operací. Ty nejnovější poznatky z míst konfl iktů zapracovávají nejen do přednášek, ale i do praktických zaměstnání,“ vysvětluje velitelka čety ze Strakonic, nadporučice, kterou všichni v tomto kurzu znají pouze pod číslem 16.

A v dubnovem A-Reportu je rozhovor s generalem Opatou, kde se o kurzu take hovori (pdf, 4,5 MB) - ten tento kurz udajne jeste jako velitel 4. brn zakladal.
"Bojové kurzy Komando budou z mého pohledu velkým přínosem pro nejnižší velitele a důležité je, že využívání zkušeností z Afghánistánu a zahraničních cvičení kurzy kvalitativně posunuje. Ideálně by kurz Komando měl být kvalifikačním předpokladem pro velitele družstev, čet a rot u bojových jednotek mechanizovaných a lehkých praporů, včetně výsadkového a průzkumného. "

A proc o tom vsem pisu? Krom celkove naklonnosti k vojenstvi priznavam, ze bych rad nekdy neco takoveho absolvoval - neco tomu veeeelmi vzdaleneho, kurz GO poradany Prazdninovou skolou Lipnice, byl zazitek na cely zivot - nepohodli, rozvijeni dovednosti, osahani a pochopeni prostoru pro vlastni rust v oblasti posilovani vule a uvedomovani si vlastniho tela a mezi mysleni. Ale to je uz nejakych 17 let. Takze bude potreba se po necem porozhlednout.
Ma to samozrejme i dalsi mozny rozmer - moznost neceho podobneho v korporatnim svete. Urcitou obdobou, i kdyz dosti nedokonalou, jsou souteze v reseni pripadovych studii, ktere se ale delaji primarne pro studenty. Ale to je jen velmi slaby odvar veci jako je komando. Vlastne nejzajimavejsi na tom je asi nasledujici - je to kurz pro uzkou profesni skupinu, tedy neco takrikajic organizovaneho zamestnavatelem, ale zaroven to pro ty lidi musi byt i obrovsky impuls pro jejich osobnostni rust.

Slavilo se v pristavech, aneb ja to rikam vzdycky...

...ze kdyz se o necem pise v novinach a neco o tom tematu nahodou vim, tak je to tak zpravidla z tretiny pravda, z tretiny nejiste a z tretiny nesmysl.

Pominu nyni ty tretiny. Pod nize uvedenym obrazkem v clanku o oslave hokejoveho zlata ve Finsku se na idnesu pise: "NAMOL NA MOLU. Hokejové zlato se bouřlivě slavilo i ve finských přístavech."

No ano, je to pristav, je to Finsko. A slavi se tam. Ale to hlavni je to, ze je to jedno z dejme tomu dvou tri hlavnich namesti v Helsinkach a ze je na nem prezidentsky palac - mensi bila budova v pravo, trochu zastrcena.
Blbe je, ze v tom novinarskem provozu to asi jinak nejde. Ale stejne - kdyby se takhle vyrabela letadla...

Zlostne

Nektere veci proste nerozdejcham - je to smes adrenalinu, udivem otevrenych ust a neschopnosti uverit, ze je to pravda.
Galerie Harfa na svych strankach pise: "V Galerii Harfa nejen nakoupíš, ale žiješ Módou, Sportem a Zábavou. (...) Čekají na tebe slevy až 70%"
Proc tam maji ty velky pismena? A jak tim vsim mam jako zit? Znak procenta samozrejme mezerou od cislice oddelene nemaji. A vubec, jde z toho na me zmar. Jeste ze vse konci vykrikem "Tady zijes!"
Bodejt byste zkrachovali, blbouni!

Mit vice casu...

...cetl bych nektera klasicka dila, ktera jsem kdysi, najme na gymnaziu precetl. Balzaca, Dostojevskeho, Tolsteho... Cist tyto veci znova znamena odkryvat nove rozmery, ktere se vryvaji do mozku a utvari zivotni zkusenost, nekdy snad i moudrost; neco co jsem kdysi ve svem veku nemohl pochopit - intelektualne, emocionalne, na zaklade zivotnich zkusenosti nebo nedostatku vypestovane pozornosti.
Kdyz jsem pred nedavnem videl Mlceni jehnatek, krom toho, ze jsem se rochnil v genialnosti scenare, rezie a hereckych vykonu, uzival jsem si i nektere aspekty, ktere mi drive unikly - treba nektere jemne nuance vztahu mezi Lecterem a Clarice.
Ale cas neni. A tak obcas brouzdam po youtube a hledam "stare flaky" - v poslednich prispevcich takovych uvidite vice.
Dnes jsem zavital do starych slovenskych pisni - pravda, neco noveho v tom nalezt neni lehko. Mullerovo Po schodoch je zname az prilis. Ale Vidiecan od Vidieku je neco jineho - predevsim nevim, kam tuhle pisen zaradit. Rock to neni, na pop se mi to uplne nezda, jakoby nejake zachvevy reggae...nevim. Ale energie z toho na me sala velika a to je asi to, co se mi na techhle starsich vecech libi.
A kdyz je casu malo, na premysleni to neni, tak tedy Macejko (no ano, libi se mi hlavne ty tanecnice :-)).

Pics from Russia

I was recently browsing the English Russia website and once again I found some terrific sets of pictures.
If you follow the links you will get to the full sets.

One set is about rafting in Transbaikalia - probably a place where you can experience a real wilderness and solitude. Together with Canada probably one of very few place in the North Hemisphere where you can experience anything like that.
If you go further you get to Kolyma. A place of something even more distant and without any significant presence of people. Yet hearing the name Kolyma one most recall all the stories about Gulag camps which were located there. There must be thousands of deads there. For me personally this thought would be something I couldn't get rid of.

I wonder what is behind these mountains. An experience you cannot imagine in Europe - you can be pretty sure that there are just a few people there. If any.
What you find in Ekibustaz is a totally different piece of thing. But still one which reminds you of how small  man is. And how big things he can create.

Especially when you are on the top of the monster.

And last but not least - guess what is this?

It is a former Command Post of the Missile Divison. I cannot get rid of the absurd feeling - the command centre is designed so to allow its inhabitants to survive nuclear war. The point is - if there was nuclear war did it make any sense to try to survive it? I guess most of the world afterwards would like like this - kind of a post-apocalyptic world without life, without any chance to survive.
Maybe the people would find new places to live in Kolyma or Siberia. (Because, I believe, there were not many targets of American missiles.) But what kind of live it would be is a different question.

Looks rather like a place from a computer game than a real one.

What English Russia brings quite often to me is the experience of something strange, something beyond a normal Central European experience. One cannot protect himself from falling a victim of usuall Russia related cliches about "nas mnogo" and the like but the message is clear - here you can see things which you cannot experience in my little Bohemia... Whether it is good or bad - well, I dont know. The point is that you cannot have one without the other one.